Do praxe v Burundi šla Eliška Maradová přímo z univerzity s minimálními zkušenostmi. Za sebou měla jen půlroční kurz tropické medicíny absolvovaný na Haiti. Přiznává, že to pro ni byla velká výzva.

„V podstatě jsme tam léčili všechno, protože jsme tam všechno léčit museli. Polovinu mé práce ale tvořilo porodnictví a gynekologie. Během studií jsem jeden čas o gynekologii uvažovala. Chodila jsem k porodům, ale spoustu mě toho učí se svatou trpělivostí místní porodní báby. Jsou to neuvěřitelné osobnosti." vysvětluje.

Kromě svého povolání se Eliška Maradová spolu se svými kolegy věnuje i rozvojové pomoci. Pronajali například pozemky, na kterých místní lidé hospodaří a mají tak nárok na vypěstované plodiny. Nyní se snaží ve vesnici Buraniro vybudovat knihovnu. Situace s knihami je v Burundi tristní. Na sto padesát žáků v jedné školní třídě připadají často pouhé tři učebnice.

„Nákup knih přijde na dost peněz. Školy mají od ministerstva školství předepsané knížky. Učebnice pro střední školy se ale v Burundi netisknou a musí se dovážet. Jedna kniha stojí dvacet až třicet euro, záleží na tom, jak jste šikovní ve smlouvání cen. Knihy jsou dražší než u nás," poznamenává Maradová.

V těchto dnech Eliška Maradová opět odlétá do Burundi. Kdy se vrátí? „To je ve hvězdách", říká. „Mám sice koupenou zpáteční letenku, protože je levnější než jednosměrná, ale není fixní," objasňuje. Zpáteční letadlo jí letí na konci dubna. Už teď ale tuší, že na své misi zůstane déle.

Více o životě Elišky Maradové v Burundi si budete moci přečíst v úterní příloze Šumperského a jesenického deníku Moravský sever