Těmi se podle zdejší patnáctileté tradice stávají až po půl roce ve školní lavici, kdy už začnou být samostatní a zvyknou si na povinnosti spojené se školou.

V malotřídce s dvěma spojenými třídami a šestadvaceti dětmi zněla před vlajkou ve tvaru listu nejprve školní hymna na melodii slavné písničky z Třech veteránů.

„Není nutno, není nutno, aby se toho moc vědělo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby to dunělo,“ zpívaly děti, mezi nimi i čtyři letošní prvňáci.

Dvě Terezky, Anička a Vojta odříkali přísahu, pak poklekali jako rytíři před královnu - učitelku, která se shodou okolností jmenuje Králová, a na rameno jim dopadl jílec dřevěného meče. Pak dostali glejt a své první vysvědčení. Jejich rodiče u slavnosti nechyběli.

„My jsme se sem přistěhovali před rokem z Leštiny a úrovní zdejší školy jsme byli opravdu hodně překvapeni. I starší syn sem přešel do páté třídy a hned si zvykl. Obě děti se tu cítí mimořádně dobře, tady se pracuje systémem škola hrou,“ řekl Zdeněk Pavlas, jehož Anička si na svém prvním vysvědčení odnášela samé jedničky.

Škola v Hrabové má zcela specifickou rodinnou atmosféru. Žáci si říkají Hrabčata, učitelkám tykají a oslovují je přezdívkami: učitelka těch nejmenších je Vločka, ředitelka pak Večernice. Zatímco v jiných malých obcích je pravidlem, že část dětí dávají rodiče do školy ve městě, v Hrabové je to naopak. Pravidelně sem nastupují i děti například ze Zábřehu, které by ve velkém kolektivu městské školy mohly mít problémy třeba proto, že jsou hyperaktivní.

Zatímco letos jsou v Hrabové prvňáčci jen čtyři, už v září by mohli mít podstatně větší zastoupení: v zápisu se jich chystá jedenáct.