„Maminka žila celý život střídmě, jedla obyčejná jídla. Chutná jí i teď, i když toho sní méně. Do svých sto jedna let žila samostatně v malém bytě, teprve po zlomenině krčku se přestěhovala do domu s pečovatelskou službou. Už sice moc nečte ani nesleduje televizi, protože špatně vidí i slyší, ale s námi stále dobře komunikuje,“ řekla na oslavě 104. narozenin jednaosmdesátiletá dcera oslavenkyně Helena Souralová. Ta žije v témže domě s pečovatelskou službou. Do něj se přestěhovala podstatně dřív, než její matka.

Helena Navrátilová pochází ze zemědělské rodiny z Dlouhé Loučky u Uničova, takže těžkou prací v hospodářství strávila mládí. Pak se provdala za o pět let staršího četníka. Postupně se jí narodilo osm dětí. Kvůli četnické funkci otce se rodina často stěhovala.

Krátce poté, co se pod druhé světové válce Navrátilovi přestěhovali do Mohelnice, otec rodiny zemřel na infarkt.

Z osmi dětí Navrátilových jich žije sedm, nejmladší dcera paní Heleny tragicky zahynula v pouhých devíti letech. „Maminka zůstala sama s námi dětmi a musela se hodně ohánět, aby nás uživila. Nebylo to pro ni vůbec jednoduché. Přivydělávala si také tím, že pekla cukroví na svatby,“ dodala druhá dcera Marie Kubelková.

Mezi oblíbená jídla stočtyřleté paní patří omáčky, bílá káva a buchty. Lék, na který nedá dopustit, je Alpa. Tou ji dcery pravidelně mažou.

Naposledy se dostala na seznam stoletých Aloisie Sedláková ze Starého Města. Kulaté narozeniny oslavila loni na podzim a již několik let se může pyšnit tím, že je ve městečku nejstarší obyvatelkou. Stých narozenin se dožila v obdivuhodné duševní svěžesti.

„Maminka si všechno pamatuje. Zdraví jí ještě slouží,“ tvrdí dcera jubilantky Dobromila Cehová, která se svou maminkou žije ve společném bytě.
Aloisie Sedláková dětství a mládí prožila na Hané, kde pracovala v zemědělství. Ovdověla v necelých třiceti letech po pětiletém manželství a vychovala jednu dceru. Druhé dítě jí totiž zemřelo jako roční batole. Ve Starém Městě žije již přes padesát let, přistěhovala se sem za dcerou, která tu žila s rodinou. Drobná stařenka se na svůj věk ani necítí.

„Nezdá se mi, že už bych měla sto roků,“ řekla jubilantka. I když špatně slyší, má ráda společnost a pomocí silné lupy také čte. Jen ven již několik let nevychází, protože žije v horním patře bytovky bez výtahu.

Stoletých lidí přibývá