V roce 2013 tehdejší student Štěpán Brablec hledal staré ovocné stromy na Skaličce a Rudolfově, místních částech Zábřehu. Pro účely bakalářské práce zaznamenával jejich zdravotní stav, vitalitu a perspektivu do budoucna. Zajímalo jej také, jaký vztah mají ke stromům jejich majitelé.

Dnes, o sedm let později, řada z těchto stromů ze zahrad zmizela.

„Vyvolává to ve mně zvláštní emoci. Jako dítě jsem sem chodil na trávu pro králíky. Měl jsem dovolené natrhat si jablíčka, protože pán jich měl nadbytek. Zahradu převzaly jeho děti a takhle to dopadlo, říká mladý muž při pohledu na šest skácených starých jabloní, ze kterých zbyly jen vytrhané pařezy.

Ve stromech vidím hodnotu

V ovocných stromech spatřuje Štěpán Brablec hodnotu. Zejména pak v mohutných jedincích, takzvaných vysokokmenech, které byly zapěstovány na semenné podnoži. Růst dovedou sto let i déle, zpravidla tak jde o historické či krajové odrůdy, které v dnešních nabídkách zahradnictví nenajdete. Tyto stromy z krajiny mizí, ať už stářím, kácením alejí okolo cest nebo proto, že majitel poskytne zahradu pro výstavbu rodinného domu. V posledních letech se sice začínají stromy prostřednictvím veřejných akcí sázet, zatím však není jisté, zda se jedná o krátkodobou módu, nebo o trvalý trend.

„Začínáme ztrácet kontinuitu mezi vysazenými a skácenými ovocnými stromy v krajině. Dnes se sází v zahradách nízké kmenné tvary, ale už ne perspektivní stromy do krajiny, které by nás přežívaly. U velkých stromů lidé řešili, co s nadprodukcí ovoce, kdo pro něj má lézt, kdo má ořezávat větve. Lidé pak raději zvolili okrasnou zahradu. Strategie naší společnosti není směřována na dlouhodobě věci, ale na ty krátkodobé,“ říká Štěpán Brablec.

Ilustrační foto
Zima, která nebyla, ušetřila silničářům miliony. Opraví za ně děravé cesty

Sad určený k zástavbě

Ze Skaličky míříme do nedalekého Kosova. Nad vesnicí se nachází hned dva staré sady. Podle divoké trávy, ostružin a mladých náletů mezi letitými stromy je zřejmé, že se o ně už nejméně deset let nikdo nestará. Stále však skrývají cenný genetický materiál v podobě živých stromů a v neposlední řadě jsou útočištěm pro zvěř a ptactvo.

„Střídali se tu majitelé, zjišťoval jsem, jestli by to bylo možné koupit. Kontaktoval jsem firmu, které teď tyto pozemky patří. Říkali, že jsou k prodeji, ale za cenu stavební parcely. Myslím, že i v územním plánu je tohle místo určeno k zástavbě. Já hledám cesty, jak takovéhle sady zachránit a zakládat další,“ říká třicetiletý muž.

Správa železnic zavedla zvýšený mimořádný úklid, tedy mimo běžný režim úklidu, a dezinfekce veřejných prostor a WC.
Na nádražích přibývají stojany s dezinfekcí, autobusy vyčistí ozonem

Vzor v babičce

Zálibu v ovocných stromech našel skrze zahradu po babičce, o kterou jezdil pečovat. Změnou hospodaření zde na čas začala růst řada nových rostlin. Pak si Štěpán Brablec všiml něčeho trvalejšího – ovocných stromů.

„Sázela je moje prababička s pradědou, ovoce sklízely jejich děti a sklízím i já. Vytvářet hodnoty ve společnosti, ze kterých budou čerpat i lidé, kteří přijdou po nás. Ta myšlenka mě tak nadchla, že jsem se začal ovocným stromům věnovat,“ popisuje.

Mladý muž se stal členem zábřežských zahrádkářů, ti jej loni zvolili předsedou místní organizace. „Nechci jen sám za sebe budovat vlastní vizi. Ve spolku cítím potenciál. Chtěl bych s dalšími lidmi něco podniknout a vytvářet společné hodnoty. Máme starší členskou základnu, ale rád bych přivedl mladé lidi, kteří si přes tuto organizaci mohou splnit své sny,“ říká.

Svými aktivitami se snaží navázat na pomyslnou štafetu předků. „Můžeme pěstovat jiné odrůdy, ale alfa a omega je vztah k ovocným stromům, sadům. Pokud ho společnost nebude mít, zaniknou,“ uzavírá nadšený ovocnář.