„Nechceme, aby někdo jméno naší unie spojoval s podobným prodejem a lidmi, kteří se jím zabývají. Je to normální žebrota a my se cítíme být poškození jejich jednáním,“ řekla Darie Zajacová z Oblastní unie neslyšících v Olomouci.

Podobně reagoval i Mojmír Janků, předseda šumperské pobočky Svazu neslyšících a nedoslýchavých: „Jedná se o soukromé aktivity těchto lidí. Náš svaz s nimi v žádném směru nespolupracuje.“

Prodej suvenýrů hluchoněmými není ani součástí charitativní veřejné sbírky, jako byly třeba Tříkrálová sbírka nebo Vánoční hvězda.

„Nemáme žádné informace o podobné veřejné sbírce. Podle charakteru takového jednání by se formou prodeje předmětů mohlo jednat o sbírku, ale musela by splňovat zákonem stanovené náležitosti. Kromě jiného musí být na zboží uvedená přesná částka, která z?celkové hodnoty poputuje na veřejně prospěšný účel,“ uvedla Martina Kvapilová z ekonomického odboru olomouckého krajského úřadu.

Její slova potvrdil tiskový mluvčí olomoucké radnice.

„U nás takovou sbírku nemá registrovanou nikdo. V tomhle případě se s největší pravděpodobností jedná o kouskový prodej. Při něm je ale každý prodejce na požádání povinen prokázat se živnostenským listem nebo jiným dokladem, na základě kterého činnost vykonává,“ uvedl Ivan Rašťák.

Prodejci se pro Deník nechtěli vyjadřovat, ale někteří z nich se legitimovali průkazy o zdravotním postižení vydaným Polskim zwiazkem gluchych.

„Naše organizace se od těchto lidí distancuje. Jejich průkazy jsme nevydali a nijak s nimi nespolupracujeme. Slyšeli jsme už o případech, kdy hluchoněmí prodejci předstírali, že jsou Poláci, Ukrajinci nebo Slováci. Jsou to ale lháři,“ uvedla zaměstnankyně polského svazu neslyšících.

Samotným restauratérům činnost těchto prodejců nevadí.

„Vídáme je u nás každý týden, někdy dokonce dvakrát. Tím, že nevytvářejí nátlak a?nikoho k ničemu nenutí, nemáme důvod je vyhánět. Jsou to lidi jako každý jiný,“ řekl jeden z číšníků olomoucké restaurace Caesar.

Naopak některým hostům neobvyklý prodej vadí.

„Seděla jsem s dcerou před Vánocemi v restauraci v Olomouc City, když přišla jakási žena a na stůl položila plyšovou hračku a kartičku, že je němá a ať jí za hračku dáme stovku,“ popisovala zkušenost šestatřicetiletá Ivana Dostálová.

Podle ní dotyčná obešla ještě zhruba deset stolů, u nichž byli hosté.

„Po chvíli se vrátila, a když jsem jí odmítla dát peníze, zašklebila se. Mladá žena u vedlejšího stolu jí stovku dala. Lidé by si na takové existence měli dát pozor,“ míní Olomoučanka.