„Bezpečněji se cítím na hodně starých střechách, protože dávní řemeslníci odváděli poctivou práci. Na různé háky na střeše, k nimž ukotvuji lano, se můžu spolehnout. Zato u novodobějších staveb se stane, že hák upadne. Připadá mi, že práce je často odfušovaná. Jako by ti řemeslníci nepočítali s tím, že na střechu někdo kvůli opravě poleze," říká Zdeněk Mikula.

Na střeše šumperské radnice se pohybuje jednou za rok, aby opravil popraskanou krytinu i klempířské prvky a vyčistil žlaby a úžlabí plné holubího trusu či mrtvých těl ptáků. Nejnovější léčebnou kúru tady dokončil v tomto týdnu.

„Na věži se tvoří námraza, při tání padá a rozbíjí krytinu po obvodu budovy. Ale největší peklo dělají právě holubi. Jsou tak agresivní, že dokonce vystrnadili poštolky, které sídlily na hlavní věži. Stavějí si hnízda i přímo v okapech a nic si nedělají ani z trnů nalepených na oknech či úžlabích," říká horolezec, který zdolal už řadu světových vrcholů. Sedlová střecha šumperské radnice je velmi strmá a je plná malých věžiček, vikýřů, úžlabí a plechových prvků. Zdeněk Mikula tady musí zkontrolovat asi 250 prostorových metrů krytiny a šedesát metrů žlabů.  Po hřebenáčích se pohybuje bez lana jako provazochodec.

Musel se naučit základy nejrůznějších řemesel, aby v té výšce mohl opravit, co je potřeba. Je zároveň klempíř, zedník i pokrývač. „Občas bych ale potřeboval mít čtyři ruce, protože se musím držet a zároveň pracovat. A člověk se musí po střeše pohybovat jako po skořápkách, aby naopak ještě něco nerozbil," komentuje úskalí své práce horolezec.

Jeden z pádů, na které nerad vzpomíná, se mu stal v Úsově při opravě střechy sokolovny. Propadl se světlíkem a řítil se šachtou z výšky osmi metrů. Naštěstí dopadl na papírové krabice, takže se mu nic nestalo.

Na své práci oceňuje krásný výhled. Má rád pohled na panorama Jeseníků, a když se shora rozhlíží, na každou střechu se po těch letech dívá pohledem profesionála. Okamžitě vidí, kde by klobouk domu potřeboval vyspravit.