Hostinec Pod Horou u hlavní cesty na Hanušovice provozuje Vlastimil Diopan deset let. Budova má více než stočtyřicetiletou historii a hospoda v ní prý bývala vesměs pořád.

„Tady byla spadená spadená střecha, bývalý majitel to chtěl zbourat. Já jsem hlavně potřeboval dílnu, vůbec jsem neřešil hospodu. Když jsem pak začal spravovat tuto místnost, vybudoval jsem záchody. A nakonec jsem si řekl, že zkusím hospodu obnovit,“ popisuje řemeslník svou cestu ke gastronomii.

Každodenní chod hostince mají na starosti zaměstnanci. Vlastimil Diopan se stará o „věci okolo“ a když má čas, pracuje v dílně. Už čtvrt století se zabývá výrobou plátových zbrojí.

„Šermuji ve skupině historického šermu Barbaři. Sháněli jsme zbroje, začali jsme si je sami vyrábět. Když jsme šermovali v Německu, zkusil jsem tam něco prodat, a tak se to časem chytlo,“ popisuje své začátky v platnéřském oboru.

Hospoda Pod Homolou v Postřelmůvku.
Hospůdka, kde umí natočit pivo i zkrátit kalhoty. Tu mají jedině v Postřelmůvku

Celé brnění i za tři týdny

Vyrobit z rytířské zbroje dokáže prakticky vše. V jeho dílně vznikají přilby, ramena, nákrčníky, boty, kyrys, šorce či šusky. Vše z jedna trojky až dvojky černého plechu. Výroba celého brnění zabere podle složitosti tři týdny až měsíc a základní komplet vyjde zhruba na 25 tisíc korun.

Rukavice, ač pečlivě oplechované, jsou pohodlné a překvapivě ohebné. „Za ty roky jsem to vychytal, aby vše bylo funkční. Už vím, který kousek nemůže být na kterém místě moc široký. V originále byly dokonce některé díly méně funkční. Tehdy bojovníci potřebovali, aby je zbroj lépe chránila. My se naopak na ukázkách potřebujeme dobře hýbat,“ říká platnéř.

Kovářství Petra Jeřábka v Jindřichově
Oková koně, vyrobí ozdobnou bránu. Jindřichovský kovář Petr Jeřábek

Zbroj vyrábí podle knih s historickou tematikou, zákazníci mu většinou dodají obrazové předlohy. Při práci používá kladivo či buchar a i když je pro něj výchozím materiálem místo látky tabule plechu, má jeho řemeslo leccos společného s krejčím.

„Na každý díl mám papírové šablony. Člověka si pak změřím a podle toho plechu přidávám nebo ubírám,“ popisuje Vlastimil Diopan.

Platnéřství je ojedinělé řemeslo. V České republice se mu věnuje do deseti lidí. Řemeslník z Bohdíkova se potkává se zhruba třemi kolegy.

Město Hanušovice otevřelo samoobslužnou hospodu.
Český unikát. V Hanušovicích otevřeli samoobslužnou hospodu, je tam i bowling

Vystupuje na slavnostech

Své výrobky sám používá. Je členem skupiny historického šermu, s níž vystupuje po slavnostech. Štace se každoročně opakují, bývá jich okolo desíti. „Ve skupině je nás šest a pocházíme z okolí Šumperka. Cvičíme v Bludově v kulturáku. Máme tam místnůstku, kde máme uložené zbraně,“ říká o skupině Barbaři dvaapadesátiletý muž.

Podobně jako hru na hudební nástroj je i scény historického šermu třeba trénovat. „Scházíme se dvakrát týdně na dvě hodinky. Sjíždíme šerm nebo mluvené slovo. Buď cvičíme nové souboje nebo si opakujeme ty staré. Za prvé je to náročné na zapamatování, za druhé na fyzičku. Když se člověk dlouho nehýbe a pak na sebe obleče ty plechy, je to hodně poznat,“ popisuje Vlastimil Diopan.

Jen samotná zbroj váží třicet kilo, dalších šest štít s mečem. „V Mikulově bývá průvod přes celé město. Nešermujeme v něm, ale stačí je jít. To pak člověka bolí klouby, jako kdyby nesl nějaký pytel. Ta kila navíc jsou hodně poznat,“ uzavírá šermíř.