„Fotografovat jsem začal asi ve dvaceti letech, tehdy jsem měl takovou velmi jednoduchou plechovou krabičku, nic jiného k sehnání nebylo. O focení jsem nic nevěděl, všechno jsem si nastudoval z brožurky a učil jsem se," popsal své začátky Josef Pavlíček. Později, když se přestěhoval z Brna do Šumperku, začal spolupracovat s městským muzeem. Postupně se zrodily Šumperské proměny, Josef Pavlíček začal podle historických fotografií zachycovat ulice a budovy, jak se postupně měnily.

„Práce na poslední knize byla náročná, chtěl jsem vyfotografovat různé objekty ze stejného místa, jako jsem je fotil před desítkami let. Někdy to už nešlo, třeba kvůli vzrostlým stromům. Jedno místo v centru Šumperku jsem například kdysi fotil z vikýře budovy, která už dnes nestojí. Tak jsem synovi řekl, ať přiveze dlouhý žebřík, aby ten pohled byl co nejvíce podobný. Syn mě ale nahoru nepustil, fotografoval on, já dole kontroloval, jestli je snímek jak chci," popsal fotograf. Srovnání fotografií Šumperka před pár desítkami let a současností hned zarazí obrovským kontrastem. Šedé uniformní a otřískané fasády nahradily barevné domy, zdevastované památky jsou opět v plném lesku, z ulic zmizely nesmyslné proluky. To vše fotograf pečlivě zdokumentoval.

Kolik fotoaparátů Josef Pavlíček za život vystřídal, sotva spočítá. Za bývalého režimu nebylo na trhu příliš na výběr, řadu přístrojů i součástek kupoval z druhé ruky.

Přechod na digitální technologii Josefa Pavlíčka nijak nezaskočil. Už v důchodovém věku se naučil pracovat i s fotoshopem a se svými fotkami si umí pohrát.

„Dnes každý, kdo nemá chromý ukazovák, si myslí, že je fotograf, digitál už má každý. Ale nelíbí se mi, jak nekvalitní snímky se na veřejnosti objevují, třeba v tiskovinách. Kvalitní fotografie je dnes nedoceněná a to je škoda," domnívá se Josef Pavlíček.