Martin Linhard

* je mu 47 let
* žije ve Vikýřovicích
* má výrobnu lodí, půjčovnu i cestovní agenturu
* baví ho vodáctví, jachting, lyžování

Jeho kánoe mají značku Tydra a provází je slogan: Kánoe, které tykáme.

„Ten název, starý už třicet let, je vlastně taková hra se slovy. Má původ ve značce kánoe, kterou jsme kdysi používali ve vodáckém oddílu na šumperské průmyslovce. Tam mě k vodáctví přivedl vynikající učitel Miloslav Svatoň. Když jsme dostali první dvě laminátové lodě, které měly název Vydra, okamžitě jsme jim začali říkat Tydra. Všichni vodáci si přece tykají,“ vysvětluje Martin Linhard původ značky, která z lodě přešla i na název jeho agentury.

Výrobu lodí neplánoval

Tehdy před lety ho vůbec nenapadlo, že jednou bude lodě vyrábět. V roce 1996 založil cestovní agenturu i půjčovnu lodí a chtěl pro ni koupit padesátku kánoí. Cena devatenáct tisíc korun se mu zdála moc vysoká. Využil svých znalostí vysokoškolsky vzdělaného strojaře a pustil se do díla sám.

„Byla to souhra okolností. Kdyby mi tehdy dal výrobce rozumnou slevu, asi bych dnes nic nevyráběl. Přípravné práce trvaly několik let. Pec na výrobu malých lodí jsem viděl u známého na dvoře vlastně jen zdálky. Tu svou pec jsem pak vymyslel a postavil podle jediné fotografie z katalogu výrobce granulátu, z něhož se lodě dělají,“ vzpomíná.

Většina kánoí se dnes už nevyrábí ze skolaminátu, ale z polyetylénu, který je podstatně odolnější proti proražení a deformaci. Je velmi houževnatý a má tvarovou paměť. Promáčklý bok lodě je možné vrátit do původního tvaru - podobně jako plastový kanystr.

„Loni na řece uplavala jedna naše loď a zapíchla se do jezu u stavidla tak, že z ní koukalo ven jen třicet centimetrů. Museli jsme ji vyrvat násilím s pomocí lana zapřaženého k autu. Přesto se pak dala loď snadno opravit,“ říká Martin Linhard.

Loď se peče jako bábovka

Laik určitě netuší, že kánoe se vyrábí z barevného prášku, který připomíná krupicový cukr. Vedle granulátu stačí mít už „jen“ formu a elektrickou pec dlouhou šest metrů. V ní se loď upeče jako bábovka.

„Princip je podobný, jako když kuchařka vysypává formu na bábovku sypkou hmotou, aby se jí těsto ke stěně nepřilepilo. My do hliníkové formy vsypeme 40 kilo granulátu, forma s utěsněným víkem připevněná v otáčivém rámu zajede do pece, kde se při teplotě dvě stě stupňů Celsia všelijak naklání dopředu a dozadu a rotuje kolem podélné osy. Prášek uvnitř se natavuje, postupně se přichytává na stěny formy a vytváří hmotu lodi. Po dvou hodinách je upečeno,“ popisuje hlavní fázi výroby Martin Linhard.

Pak forma vyjede z pece a vychládá, odsune se víko a v horní části lodi se vyřízne přebytečná plocha umělé hmoty. Zbývá už jen přidělat sedátka a lanové úchyty.

„Technologie výroby rotačního natavování je jednoduchá a je samozřejmě všeobecně známá, ale konstrukci pece jsem si vymyslel a nakreslil sám,“ říká majitel Tydry.

S odbytem nemá žádný problém, v hlavní sezoně sotva stíhá, i když v republice je celkem pět výrobců lodí, což je na tam malé území hodně.

Od Tydry berou lodě školy, armáda, policie, vodácké oddíly a půjčovny. Stěny výrobní haly hrají barvami, jak jsou až po strop zarovnané hotovými kánoemi. Převládá modrá a červená.

Nejhezčí pohled na svět je z hladiny

Lodě Tydra je možné potkat od jara do podzimu zejména na Moravě, Orlici a Moravici, ale i na Vltavě, Hronu a Váhu nebo polském Dunajci.

„Většina škol ze Šumperska jezdí na školní vodácké kurzy právě s námi. Pořádáme samozřejmě i kurzy pro veřejnost, taky výlety na raftech a v zimě s dětmi z vodáckého kroužku při Vile Doris výuku eskymování na krytém bazénu. Celý červen i červenec trávíme na řekách. Instruktory dělají už i moje dvě děti, které vodáctvím žijí odmalička.“

Někdo tvrdí, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, Martin Linhard zase ví, že nejlíp se na svět dívá z prostředku řeky.

„Z hladiny je dojem z krajiny úplně jiný, než když člověk stojí na břehu. Navíc vidí i ty úseky, které jsou po břehu nepřístupné, protože k nim třeba nevede žádná pěšina. To jsou na příklad krásné meandry řeky Desné mezi Šumperkem a Sudkovem,“ říká Martin Lihnard.

Jízdu si ale vodák vychutná teprve tehdy, až zvládne techniku a může se rozhlížet po přírodních scenériích.

„Člověk sice sedí v lodi a zdánlivě se nehýbe, ale svaly jsou vlastně pořád v napětí a ve střehu. Je to adrenalin, zvlášť při průjezdu peřejemi.“

Vodáci drží při sobě

Svět vodáků je kamarádské společenství. Platí tu vzájemná pomoc i těch, kdo se vůbec neznají. Všichni si tykají, a když vidí cizího v nesnázích, zastaví a jdou na pomoc. Vědí, že možná za nejbližším ohybem řeky ji mohou potřebovat sami.

„Dobré je, že vybavení mají všichni podobné. Není to přehlídka značkového oblečení a výstroje jako na lyžích. A charakter se na vodě rychle obnaží. Sobec a frajer se tady pozná během pár hodin, protože vodáctví vyžaduje kolektivní spolupráci, a to sobec nedokáže,“ tvrdí majitel Tydry.

Ta vodácká soudržnost je podle něj v poslední době trochu narušená tím, že na vodu jezdí čím dál víc „takyvodáků“, kteří ještě nevědí, jak se na řece chovat. Do hry vstupuje komerce.

Suchozemec námořním kapitánem

Najeto má už patnáct tisíc námořních mil kolem pobřeží Chorvatska, Řecka a Itálie.

„Se stabilní partou jezdím na jaře, v srpnu nebo září pak se skupinami šesti až deseti lidí, kteří si mě najmou. Zařídím všechny potřebné formality, půjčím loď a řídím ji. Nejpříjemnější je plavba kolem chorvatských ostrovů, protože je tam moře klidnější a zakotvit se dá na mnoha místech.“

Na moři zažil i hodně nepříjemné chvíle. Například při loňské plavbě kolem Sicílie.

„Při návratu už poblíž ostrova Capri náš překvapila bouře, která trvala celých 24 hodin, viditelnost byla 30 metrů a lodi se navíc porouchal motor. Ve vlnách jsem ho opravoval. Pak už v Neapolském zálivu přišla další bouře, takovou jsem nikdy dřív nezažil. Pršelo vodorovně a neviděli jsme ani na příď lodi. To člověku nezbývá, než doufat, že všechno dobře dopadne,“ říká kapitán.

Zjistil, že za všech okolností si nakonec dokáže poradit. A drží se životního kréda, jehož platnost si mnohokrát ověřil: Nejspolehlivější pomocnou ruku najde člověk na konci svého ramene.