Centrem levandulového podnikání je statek v Bezděkově, za nímž se rozkládají pole s více než dvaceti tisíci aromatickými rostlinami s modrofialovými květy. Právě na statku je před dokončením minimuzeum zemědělské techniky.

„Budou tu staré stroje od nás nebo z okolích statků, které nám dovezli místní. Dáváme jim nový kabát, asi není úplně tajné, že je to všechno fialové. Nebylo to úplně finančně náročné, proto jsme se do toho pustili. Je to jediná věc, která bude letos navíc,“ popisuje farmář.

Koronavirová krize levandulové podnikání podle jeho slov zatím nepoloží, byť pro něj znamená znamená citelný zásah. Z velké části je totiž založené na gastronomii a službách.

„Svateb normálně míváme patnáct, letos máme nahlášené tři. A to jsou ještě nejisté, protože nikdo neví, co bude. I tak jsou to svatby malé. Doufají, že těch deset, dvacet lidí povolí a nikdo to nebude řešit,“ ilustruje Lukáš Drlík.

Masáže v levandulovém poli

K úspěšným novinkám mezi službami patří masáže v levandulovém poli. „Rozjely se loni a měly docela úspěch. Lidé, kteří to absolvovali, byli nadšeni. Přímo v levandulovém poli v altánu, který se během masáže zatáhne, masérka naším vydestilovaným levandulovým olejem masíruje. Pro masáže budeme stavět nový altán,“ poznamenal Lukáš Drlík.

Kromě své „základny“ provozují Bezděkovští bistro v sousedním Úsově a v Olomouci a donedávna také kavárnu v Zábřehu.

„Zábřežskou kavárnu jsme ve formě franšízy přenechali naší zaměstnankyni. Jede pod námi, ale nemám s tím starost. Jedině to nám dovolilo otevřít další podnik v Úsově. V rozměru, který my děláme, je to na management. A my management nemáme, jsme pořád rodinná farma,“ vysvětluje devětatřicetiletý muž.

Pomoci je mnohdy potřeba

V levandulovém podnikání je zapojená velká část jeho rodiny: partnerka Veronika, Lukášův bratr se svou ženou. „Docela hodně nám jezdí pomáhat můj táta s mamkou. A když je potřeba pomoct více, jsme velká rodina, kdo může, pomůže,“ popisuje Lukáš Drlík.

A pomoci je mnohdy třeba. Přízvisko levandulový má už více než dvacítka výrobků, mimo jiné sirup, likér, víno nebo klobásy, ale třeba také letní festival. Je až obdivuhodné, kolik toho rodina s modrofialovým kvítkem za pouhých šest let dokázala.

„Okolní majitelé půdy nám nabízí, ať si pronajmeme jejich pole. Nebo že nám své pole nechají za symbolickou částku, ať rozšíříme levanduli i na ně. Ale my jsme spokojeni s rozlohou, kterou máme. Každý rok něco přisazujeme a časem začneme postupně rostliny obměňovat,“ uzavírá farmář.