V době největšího hladu, kdy vězni dostávali ráno jen dvanáct a půl deka chleba a černou kávu, si všichni kousek vzácné střídy odtrhli od úst.

Psal se rok 1949 a ve skupině politických vězňů čekal na smrt i Jan Janků z Hanušovic. Odsouzen byl za velezradu jen proto, že znal některé členy odbojové skupiny Světlana. Nakonec smrti unikl a ve věznicích, zejména na Mírově, strávil devět let.

„Ten kousek chleba jsme všichni rozmělnili v ústech a dali střídu společně do hrnku. Když zkvasila, byla z toho modelovací hmota. Časem ztvrdla na kámen,“ vzpomíná Jan Janků. Plastiku propašoval ven spolu s prádlem, které tehdy vězni posílali na vyprání domů.

Ve čtvrtek 13. března tuto vzácnou památku přinesl do šumperského muzea. Hlava Krista, šachové figurky rovněž vyrobené z chleba a další památky doplnily novou výstavu Pocta všem, kteří vzdorovali.

Na Mírově se Jan Janků dostal časem na práci do lékárny a na ošetřovnu a tam vznikly i legendární fotografie skupiny vězňů. I ty si mohou návštěvníci výstavy prohlédnout.

„Z krabice od léků, černého papíru a čočky z brýlí vyrobili mí spoluvězni fotoaparát, na vyvolání filmu a výrobu fotografií použili zařízení rentgenu,“ popisuje Janků akci, jejíž prozrazení by mělo pro všechny tragické následky. Když se v roce 1957 chystal na propuštění a ve vězeňské krejčovně mu upravovali staré šaty, zašili mu fotografie do pošívky.

„Neřekli mi o tom, zjistil jsem to až doma. Měl jsem obavy, aby mi fotografie při občasných domovních prohlídkách nenašli, a tak jsem je zavezl jednomu bývalému spoluvězni do Prahy. V roce 1990 se ke mně vrátily. Na první schůzce politických vězňů v Šumperku mi je předal syn jednoho z lékařů ze snímku. Jakými cestami se k nim do rodiny dostaly, to nevěděl,“ říká Jan Janků a nad šachovými figurkami vzpomíná na partii se spoluvězněm z cely smrti Milošem Pospíšilem: „Zrovna jsme hráli, když si pro něj přišli a odvedli ho na popravu. Ta partie zůstala nedohraná.“