Přátelé pro jubilanta zorganizovali jízdu historickým unikátem, motorovým vozem řady M 120.437, který byl vyroben v kopřivnické Tatře v roce 1931. U nás se jedná o nejstarší provozuschopný vůz této řady.

Oslavenec neskrýval nadšení. Na železnici totiž pracoval pětačtyřicet let, z toho sedmatřicet let jezdil jako strojvedoucí. „Se železnicí je spojeno už mé datum narození. To totiž připadá na stejný den v měsíci, kdy v roce 1900 vyjela z pražské Kolbenky první lokomotiva,“ žertuje vitální důchodce.

Za časů, kdy byl strojvedoucím, brázdil tratě od Nymburka po Bohumín. „Vždy jsem ale měl nejraději zkušební jízdy, kdy se muselo prověřit, co ve stroji je,“ dodal Jaroslav Březina.

Mašina, ve které se vydal na svou narozeninovou jízdu, má za sebou dlouhou historii. Když přestala sloužit na trati, ještě jezdila chvíli v cukrovaru. Pak ale stroj vyřadili i tam, vůz pak více jak patnáct let stál pod širým nebem. V roce 1984 ho dovezli společně s dalšími vyřazenými stroji do lokomotivního depa v Šumperku.

Kolektivu nadšenců se vůz podařilo za nesmírného úsilí zrekonstruovat. Nyní je unikát majetkem pražského Technického muzea. V šumperském depu vůz hlídají jako oko v hlavě. „Lokomotiva si zahrála také ve dvou filmech. Jednalo se o film Tmavomodrý svět a také ji diváci mohli vidět v jednom z dílů Četnických humoresek,“ řekl Václav Štopl, který se o vůz stará.

Technickou zajímavostí je reverzní motor, což znamená, že se při změně směru jízdy motor pokaždé točí jiným směrem. Spotřeba benzinu je litr na kilometr. „Vozy byly jednoduché pro údržbu a velmi spolehlivé,“ dodal Štopl.

Jak se při speciální jízdě do Libiny ukázalo, výhodou byla i velmi jednouchá obsluha. Když motor zazlobil, stroj stačilo zatlačit.