V jesenickém závodě zatím běží výroba na plné obrátky. Náhodný návštěvník by nezaznamenal, že švadleny na strojích dokončují možná poslední série. Všude jsou „štendry“ s ramínky rozešitých či právě dokončených obleků a kabátů. Přesto jsou zaměstnanci i vedení podniku připraveni na vše.

„Šestadvacátého dubna se sejde věřitelský výbor, ale v tuto chvíli nemáme tušení, jaké bude jejich rozhodnutí. Zástupci věřitelského výboru jsou nevyzpytatelní. V případě, že se nenajde řešení, bude pobočka ke konci dubna uzavřena,“ prohlásil ředitel jesenického OP Prostějov Jindřich Koryčan.

Jak dodal, výroba je naplánovaná tak, aby v případě kolapsu skutečně závod posledního dubna zavřeli.

Pokud půjde jesenický závod ke dnu, na dlažbě skončí 286 zaměstnanců. Sice dostanou odstupné ve výši pětinásobku měsíčního platu, ale tím pro ně teprve začnou perné chvíle. Nezaměstnanost na Jesenicku je 18,8 procenta. Propuštění dalších tří set lidí zvýší jesenické celorepublikové prvenství v nezaměstnanosti o dalšího jeden a půl procenta.

Na Úřadu práce v Jeseníku mají v nabídce jen kolem třiceti volných pracovních míst a jen dvě z toho jsou požadavky na švadleny.

„Na příchod zaměstnanců OP Prostějov jsme připraveni, ale to je vše. Protože srovnatelnou výrobu pro tyto ženy nemáme, budeme s nimi hlavně s pomocí rekvalifikací hledat uplatnění, ale situace na trhu práce není dobrá. Šance na práci je malá,“ řekl vedoucí oddělení trhu práce Úřadu práce Jeseník Zdeněk Vrtný.

V jesenické pobočce OP Prostějov vládne chmurná nálada. Podle náznaků ředitele Jindřich Koryčana ale vyhlášení konkurzu na podnik, který dluží 1,6 miliardy korun, nemusí znamenat konec výroby oděvů v Jeseníku. Víc ale prozradit odmítl.

Z čeho budeme živi? strachují se zaměstnanci OP v Jeseníku

Jeseník – Vstávají každý den ve čtyři ráno, aby před půl šestou vystoupily z autobusů v Jeseníku a od šesti mohly usednout za šicí stroje v jesenickém závodě OP Prostějov. Pokud nejsou z Jeseníku, přijíždí švadleny domů nejdříve o půl čtvrté odpoledne. Z odpolední směny pak krátce před půlnocí.

Nyní téměř třem stovkám zaměstnanců hrozí, že přijdou o práci, která pro ně v regionu s nejvyšší nezaměstnaností byla jedinou jistotou.

Ředitel OP v Jeseníku Jindřich Koryčan

V dílnách OP Prostějov zatím vládne čilý pracovní ruch a od strojů je slyšet i smích. Zaměstnanci už tolikrát slyšeli o ukončení výroby, že zprávám o tom, že s posledním dubnem se továrna zavře, nevěří.

„My to zatím bereme optimisticky. Už tolikrát nám bylo naznačované, že končíme a vždy jsme z toho vybruslili. Člověk si časem na hrozby zvykne stejně, jako jednou na dřevěné pyžamo,“ prohlásila paní Růžena, která nevěří, že by takový gigant, jako je OP Prostějov padl. „Lidi přece stále budou potřebovat oblečení a u nás se vyrábí kvalitní oděvy,“ dodala švadlena.

„Pokud se stane, že podnik skončí, tak co mohou dělníci dělat? Nic. Jen nadávat, ale tím se nic nezmění,“ pokrčila rameny paní Zdeňka.

Třiapadesátiletá žena si vůbec neumí představit, co to je skončit na dlažbě. Od vyučení je stále na svém jednom místě, a to už šestadvacet let. Do důchodu ji chybí ještě sedm let a vůbec ji nenapadá, kde a jak by práci hledala.

„Toho se bojím. Mám spoustu známých, kteří přišli o práci a chodí na psychiatrii. Zůstat bez práce a platu, je hrozné. To se pak člověku prožene hlavou spoustu věcí,“ řekla paní Zdeňka.

O poznání horší nálada vládne na druhé dílně.

„Lidi jsou nervózní, někteří se hádají. Je to tady hrozné. Už se nikomu ani nechce dělat, protože není proč,“ prohlásila paní Monika.

Právě ona je jednou z těch, které při cestě do práce a zpět stráví v autobuse dvě hodiny denně.

„Bude mi padesát a co budu dělat? Nikdo nás už nebude chtít vzít do práce. Neumím si představit, co bude,“ řekla paní Monika.

Ještě větší obavy má devětadvacetiletá maminka čtyř a půlleté holčičky.

„Bez práce zůstat nemůžu. Opravujeme dům, máme spoustu půjček a výdaje jsou velké. Potřebujeme každou korunu a z jednoho platu se to všechno utáhnout nedá,“ posteskla si maminka Barbora, která je v OP Prostějov zaměstnaná už deset let a nic jiného, jak šít, neumí. Mladá žena sice doufá, že podnik do konkurzu nepůjde, ale přesto se už začala zajímat o práci.

„Na Jesenicku ale práce není. Klidně se přeškolím, budu dojíždět, ale doma zůstat nemůžu,“ dodala Barbora.

Situace na Jesenicku je vážná. Nabídek práce je málo, nároky na zaměstnance vysoké a platy minimální. Jedna z jesenických firem před časem hledala projektanty, architekty. Na pozici požadovala vysokoškolské vzdělání, tři roky praxe, znalost dvou světových jazyků slovem i písmem a nástupní plat nabízela ve výši dvanácti tisíc korun hrubého.

Stavební firma z Jeseníku zase hledala zedníky. Její šéf prohlašoval, že je platí téměř zlatem.

„Když půjde o vyučeného zedníka s dlouhou prací, skvělého pracanta, který u nás bude tři roky, odpracuje si nějaké přesčasy a bude dělat i o víkendech, i dvanáct tisíc dostane,“ řekla tehdy zástupkyně této stavební firmy.

Proto se mladí po dokončení středních a zejména vysokých škol zpět domů nevrací.

„Byl bych blázen. Chci normálně žít, užívat si, cestovat a to bych za jesenický plat nemohl. Už vůbec si neumím představit, že bych si pořídil rodinu a živořil,“ prohlásil absolvent stavební fakulty, který přijal nabídku a odešel k policii do Prahy.

Lidé na Jesenicku jsou zoufalí. Práce se drží zuby nehty i přesto, že jsou za svou dřinu minimálně ohodnocení a musí dojíždět desítky kilometrů.

„Co můžu dělat? Máme dům, malé děti. Jsem ráda, že mám vůbec nějakou práci. Jediné štěstí je, že manžel pracuje ve světě. Jinak bychom s jesenickými platy nevyšli,“ řekla jedna prodavačka z jesenického supermarketu.

Představitelé Jesenicka si stěžují na nízkou vzdělanost a velký odliv mozků. Proto se představitelé Okresní hospodářské komory sešli se zástupci Jeseníku, aby hledali řešení. Žádný velký investor na Jesenicko nepřijde, proto společně připravují jednání s hejtmanem Martinem Tesaříkem.

„Je nutné snížit nezaměstnanost. Je potřeba tlačit, aby výběrová řízení kraje byla průhlednější a více podávána sem k nám na sever,“ řekla ředitelka jesenické OHK Jana Franková. „Nutné je také zachování dopravní dostupnosti, aby se lidé i nadále měli jak dopravovat do práce,“ dodal starosta Jeseníku Petr Procházka.

Nová pracovní místa a hlavně možnosti pro podnikatele v cestovním ruchu podle Procházky nabídne wellnesscentrum. Obrovský prospěch vidí i ve vyhlášení Národního parku Jeseníky.

„Vždyť Krkonošský národní park zaměstnává přes tři sta lidí,“ dodal Procházka.