„Pracovali jsme na smlouvu u jednoho taxikáře, ale spousta věcí se nám tam nelíbila. Chtěli jsme tu práci dělat jinak, líp. Takže jsem prodala svůj byt, složili jsme akontaci na první auto. Byla to čtyřkolka Renault Scenic. Pořídili jsme si ji, abychom se v zimě dostali na všechna místa na Jesenicku. Manžel jezdil v noci, já přes den. Do toho se nám narodila první dcera. Druhý rok jsme přibrali prvního zaměstnance, druhé auto a firma se rok co rok rozrůstala,“ vzpomíná Jana Fantová na začátky své firmy.

„Poznala jsem všechna letiště v okolí“

Díky taxikařině poznala spoustu krásných míst a zajímavých lidí. „Všechna letiště v okolí. Wroclaw, Krakov, Praha, Brno, Ostrava, Bratislava, Vídeň. A také všechny turisticky zajímavá místa nebo kostely v okolí. Například před dvaceti lety jsme běžně vozili potomky německých rodáků z Jesenicka, kteří hledali domy či hroby svých předků. Vezla jsem třeba potomka Vincence Priessnitze, který hledal rodný dům. Našli jsme ho přes matriku. Dokonce ten dům ještě stojí,“ vzpomíná Jana Fantová.

Specifikem její firmy je provozování seniortaxi. Službu začala v roce 2015 v regionu nabízet jako vůbec první, teprve poté seniortaxi zavedla místní samospráva. Už třetím rokem se OK Taxi zapojuje i do systému provozovaného městem.

Seniorům dodává sebeobslužnost

„Senioři jsou vděční a přesní klienti. Děkují každý den. Dodáváme jim sebeobslužnost. Kolikrát se stane, že vezeme babičku a ona volá dceři, že pro ni nemusí jezdit, že jede taxíkem,“ líčí šestačtyřicetiletá šéfka firmy.

Oproti běžným zákazníkům je, ale nutné se seniory trochu jinak pracovat. Řidič je musí bezpečně naložit a vyložit, pomáhá jim s věcmi do kufru, mnohokrát je doprovází až k vchodovým dveřím, aby cestou nespadli. Senioři patří k pravidelným klientům, což vede k navázání osobních vztahů.

„Empatie řidičů je hodně důležitá. Ale mám na takové řidiče štěstí. Smutnou stránkou na této práci je, že nám ti senioři odchází,“ dodává Jana Fantová.

Když se řekne taxikář, řadě lidí se vybaví polomafián, arogantní vazoun s vyholenou hlavou a řetězy okolo krku. Jana Fantová je úplným opakem této stereotypní představy. Jak se jí daří zvládat náročné situace, když například na noční rozvážela návštěvníky z diskoték posilněné alkoholem?

Profesionální přístup s úsměvem

„Pokud je řidič nabubřelý a naštvaný, lidé na něj také tak reagují. Takže jsem od kolegů vyžadovala vždy profesionální přístup s úsměvem, v klidu a čistý vůz. Z lidí v autě jsem se soustředila na ty, kteří byli vůči mě nejpozitivnější,“ odhaluje svou metodu.

Po letech už pozná, jaký typ člověka jí nasedá do auta. Ačkoli se notoricky problémové lidi snaží vyselektovat, taxikář nikdy neví, kdo mu nasedne do auta.

„V minulosti jsem zažila i docela vyhrocené situace, ale ty se nám se současnými klienty naštěstí už nedějí“ líčí taxikářka.

Víkendy jako taxikářské zně? Bývávalo

Jako řadu jiných povolání i taxikařinu zásadně změnil covid. Třeba zatímco dříve bývaly páteční a sobotní večery pro taxikáře žně, dnes zákazníky obslouží poloviční počet aut. Lidé se tolik nechodí bavit, není ani kam. Z diskoték ve městě zbyla jediná a restaurace omezily otevírací dobu.

V Jeseníku, jehož specifikem bylo velké množství taxislužeb, jich několik skončilo. I manžel Jany Jiří má dnes jiné povolání. Firmu dnes kromě ní tvoří šest franšízantů a čtyři brigádníci.

„Já ještě ve firmě jsem, i když už také pracuji na poloviční úvazek v mateřské školce. To je splnění mého snu,“ uzavírá jesenická taxikářka.