V první zatáčce pod Rejvízem navazuje na státní silnici lesní cesta. Kdo se po ní vydá úbočím Zámeckého pahorku, dohlédne do polských nížin. To by ještě před pěti lety nebylo možné. V těchto místech rostl hluboký monokulturní smrkový les. Ten během pár let podlehl kůrovcové kalamitě, jejíž rozsah místní nepamatují.

„Ta obrovská holina vznikla během dvou let. Od Albrechticka, od Polska to byly úplné nálety. Část kůrovce zachytily bariérové lapače. Byl vůbec problém je počítat, během týdne se jich chytilo padesát tisíc, prostě plné korýtko,“ popsal výrobní ředitel Arcibiskupských lesů a statků Olomouc Robert Psota. Právě tento podnik v lesích v okolí Rejvízu hospodaří.

Žádné vzrostlé smrky

Nyní není po vzrostlém smrku široko daleko ani památky. Spatřit je lze až na protějším kopci nebo hluboko v údolí. Na místě smrků však ze země raší spousta „proutí“. Při bližším pohledu v nich lze rozpoznat mladé javory. Vyrašily zde samy, lesníci o tomto procesu mluví jako o přirozené obnově. Druhů stromků však v okolí roste mnohem více.

„Co se týká zalesnění, je na těchto dvou odděleních dvanáct druhů dřevin. Dvacet tři procent smrku, šedesát tři procent buku, šest procent jedle, jedno, dvě procenta dubu a ostatní dřeviny kolem procenta,“ vyjmenoval Robert Psota.

Hovořil k několika desítkám lidí, kteří se v okolí Rejvízu účastnili terénní exkurze v rámci konference Management lesů v chráněných územích zatížených kůrovcovou kalamitou – příležitost ke změně. Akce pořádané na podzim 2022 Agenturou ochrany přírody a krajiny se účastnili lesníci, pracovníci ochrany přírody i ekologičtí aktivisté.

Rejvíz, o několik kilometrů dál. Z třetí zóny Chráněné krajinné oblasti se skupina přesunula na hranice první a druhé zóny. Odděluje je lesní asfaltová silnice. Na jedné straně ostrůvky vzrostlého hospodářského lesa a nedávno velké vykácené plochy, na kterých roste mladý porost. Na druhé straně, v nejpřísněji chráněném území, stojí množství suchých smrků.

„Za zády máme Národní přírodní rezervaci Rejvíz. Její součástí se staly i porosty hodně přeměněné člověkem, kulturní smrčiny. V posledním období se ukázalo, že je to kamenem úrazu,“ řekl lesní správce Lesní správy Jeseník Filip Beneš. Lesy České republiky porosty v rezervaci spravují.

Území mimořádné hodnoty

V národní přírodní rezervaci mohou lesníci zasahovat jen na sedmi procentech území. V posledních letech se v ní velmi rozšířil kůrovec. Porosty se tak začaly ve velkém rozpadat. Během dvou nebo tří let kůrovec napadne zřejmě všechny smrky v rezervaci.

Podle ekologických aktivistů by rezervace měla být zcela bezzásahová.

„I podle plánu péče má národní přírodní rezervace nejvyšší status ochrany. Ani tento pás není hospodářský les, ale les zvláštního určení, má nejvyšší formu ochrany. Pouze sedm procent plochy z národní přírodní rezervace je hodnoceno jako kulturní smrčina. To území má mimořádnou hodnotu a je logické, že lesy ČR jsou ve vykonávání své činnosti omezeny. To není hospodářský les, tady má hospodařit příroda,“ řekl předseda společnosti přátel Jeseníků Ondřej Bačík.

Lesníci by naopak v rezervaci přivítali větší množství zásahů. Stojící i padlé suché stromy jim totiž znemožňují pracovat na řízené proměně té části rezervace, kde je smrková monokultura, v hodnotnější les.

„Vzhledem k tomu, kolik dříví tu dnes leží na zemi, jsou omezena další lesnická opatření, kterými bychom mohli měnit druhovou nebo prostorovou skladbu lesa. Změna druhové skladby je přitom součástí plánu péče. Ochrana přírody i my jsme do změny druhové skladby v posledních letech investovali nemálo peněz. Rozhodnutími, kdy je nám zamezeno dříví přibližovat, nebo kdy jsme nuceni ponechávat ho v takovém množství v rezervaci, jsou tyto náklady svým způsobem marné,“ doplnil Filip Beneš.

Cíl: udržet bezzásahovou rezervaci

Podle ředitele olomouckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny bylo záměrem Agentury udržet rezervaci co nejvíce bezzásahovou a v lese v druhé zóně na opačné straně cesty zásahy naopak umožnit s cílem udržet jej co nejdéle v „zeleném“ stavu.

„Cílem bylo, ať vlastník ukáže, jestli situaci nějak zvládne. Výjimky (umožňující intenzivnější lesnické zásahy proti kůrovci, pozn. red.) se dávají v druhých zónách na dva roky. Těžby jdou dolů, nahrává tomu do jisté míry i počasí,“ konstatoval Michal Servus.

Od Rejvízu směrem na Vidly se táhnou kilometry smrkových monokultur. Pro kůrovce ideální potrava. Odtud také pocházejí až apokalyptické záběry rozsáhlých holin, které obletěly česká média. Pod zříceninou hradu Koberštejn začala kalamita v roce 2018, po roce 2020 začala ustupovat. Dnes zde místo vzrostlých smrků rostou především mladé buky a řada dalších druhů. Ukazuje se, že les se z katastrofy dokáže vzpamatovat rychle.

„Na této pasece to vypadá hezky. Kdybychom šli dál, jsou tam rozsáhlé plochy rozsáhlých holin, tam to vypadá opravdu drsně,“ řekl Ondřej Bačík. „Můžeme se tam podívat za tři nebo pět let. Dám ruku do ohně za to, že to tam bude vypadat stejně jako tady dnes,“ reaguje Robert Psota.