Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsou rok ve vedení města a oba říkají: Šli bychom do toho znovu

Zábřeh/Jeseník /VELKÝ DVOJROZHOVOR/ – Není jim více než pětatřicet let a loňské komunální volby je vynesly do vedení podobně velkých měst. Čelnou veřejnou funkci zastávají poprvé. František John je starostou Zábřehu, Libora Halase zastupitelé zvolili za místostarostu Jeseníku. Deník se obou politiků po roce v úřadě ptal, jak jim jejich práce zasahuje do soukromí, ale i na to, zda se setkali s korupcí.

5.1.2012 7
SDÍLEJ:

Starosta Zábřehu František JohnFoto: DENÍK/Petr Krňávek

Proč jste se rozhodl jít do politiky?
František John:
Od mládí jsem se zajímal o prostor kolem sebe, naše město, jeho dějiny a obyvatele. Chtěl jsem pro město, v němž žiji, něco udělat. Dříve jsem byl aktivní na občanské bázi, angažoval jsem se v nejrůznějších spolcích. Viděl jsem ale, že by se dalo udělat více, kdybych měl možnost věci ovlivnit přímo. Proto jsem na nabídku jít do politiky kývnul. Během studií jsem pobýval ve velkých městech u nás i v zahraničí a viděl tam mnoho inspirace pro to, jak může moderní město vypadat a čím může žít.
Libor Halas: Na počátku bylo nadšení a snaha podpořit zajímavou myšlenku aktivního zapojení mladých lidí do místní politiky. Podporou myslím uvedení mého jména na kandidátku. Nic víc. V létě roku 2010 jsem v žádném případě nepočítal s tím, že na čtyři roky opustím bankovnictví - obor, ve kterém jsem od dokončení vysoké školy působil. Po nečekaně úspěšných volbách, kdy naše uskupení získalo čtyři mandáty v zastupitelstvu, jsem se rozhodl aktivně zasahovat do následných vyjednávání. To, že jsem se nakonec do komunální politiky vstoupil, bylo svým způsobem důsledkem pokryteckého a zákeřného chování bývalého místostarosty (rozhovor vznikl ještě před odvoláním Petra Procházky z funkce, pozn. red). Každý občas zažije situaci, kdy prostě nemůže uhnout.

Vstupoval jste do ní s nějakými ideály? Jak se na ně po roce ve funkci díváte?
F.J.:
Ideály mám stále, za ten rok jsem o ně nepřišel. Politiku vidím stále jako službu veřejnosti a svou roli jako roli člověka, kterému dali důvěru voliči a zastupitelé. A tato důvěra je pro mě zavazující víc než cokoliv jiného.
L.H.: Ano, vstupoval. A nebylo jich málo. Po téměř dvanácti letech v dynamickém oboru, kterým bankovnictví bezesporu je, jako bych se vrátil v čase. Představte si, že jezdíte na koni a přesednete na osla. V komunální politice nejde věci dělat tak dynamicky, jak jsem si představoval. Smysluplné práci se taky nedá věnovat sto procent času. Spoustu sil ztratíte neustálým obhajováním svých kroků nebo bojem s nepěknými lidskými vlastnostmi.

Co se vám honilo hlavou, když jste se v rámci koalice dohodli, že budete (místo)starostou?
F.J.:
První asi bylo, co na to řekne manželka, až se to dozví. A jak velká změna to bude v mém životě, měl jsem v tu dobu jiné plány. Nicméně když v rámci zdlouhavých koaličních jednání přišla řeč na to, že bych měl zastávat uvolněnou funkci, v tu chvíli jsem si uvědomil hlavně zodpovědnost a množství úkolů, které s tím souvisí. Přemýšlel jsem, zda to vše unesu. Hned jsem si ale odpovídal, že se na tento úkol cítím být připravený.
L.H.: Spousta věcí. Na úřad jsem nastupoval v době, kdy se rozhodovalo o velice významných investicích. Atmosféra byla napjatá, tlak na realizaci některých investic mimořádný. Podstatné informace byly tabu, názorová opozice se nerespektovala. Regionální wellness centrum, centrální kotelna na biomasu… typické Evropou dotované pomníky politického velikášství. Zastavit tyto ekonomické nesmysly vyžadovalo tak trochu odvahu.

Rozmýšlel jste se dlouho, jestli funkci přijmete?
F.J:
Moc času na rozmýšlení nebylo. Koalice v současném složení byla dohodnuta tři dny před ustavujícím zastupitelstvem. Když se tehdy začal projednávat nynější model, přítomní se na mě obrátili, zda funkci přijmu. V tom okamžiku se člověku promítne v hlavě především odpovědnost s tím spojená. Kdybych necítil podporu ze strany voličů a kolegů zastupitelů, funkci bych nepřijal. Ve chvíli, kdy jsem důvěru od nich viděl a na druhé straně byla výzva, abych tu odpovědnost být starostou přijal, člověk v tomto okamžiku nemohl říci ne.
L.H.: Jak jsem již řekl, přijetí funkce bylo vynuceno atmosférou. Dlouho jsem se nerozmýšlel. Jsem zvyklý se rozhodovat rychle, intuitivně. A byla to výzva.

Když oznámil rodině, že budete starostou, jaká byla jejich první reakce?
F.J.:
Manželka se tuto zprávu ani nedozvěděla ode mě. Až do poslední chvíle nebylo nic jisté. Koaliční jednání byla dlouhá a nezatěžoval jsem jí tím, co je a není ve hře. Moc nadšená z toho nebyla (úsměv). Manželka vyrůstala v politicky aktivní rodině (její otec působil jako poslanec parlamentu), a ta tak měla představu, co vše to obnáší. Zároveň mi ale řekla, že mě podpoří.
L.H.: Reakce se dá popsat jedním slovem. Údiv.

Z vašeho stylu práce se zdá, že vůči veřejnosti razíte otevřený styl politiky. Dá se v politice hrát „narovinu“?
F.J.:
Zpočátku jsem chodil „sbírat rozumy“ ke zkušenějším kolegům. Říkali, že pokud všude mluví otevřeně a stejným způsobem, nemají obavy, že jejich slova někdo použije proti nim. Říkali, že je to jediná možnost, jak může člověk v politice vydržet. Kdybych hrál dvojí hru, dříve nebo později se to ukáže. A pak bych ztratil důvěru. Jeden z mých ideálů je, že v politice se na rovinu hrát dá. Snažím se tak i vystupovat.
L.H: Myslím, že používání selského rozumu a férové jednání jsou předpokladem úspěchu. Snažím se být otevřený nejen vůči veřejnosti, ale i svým kolegům. Myslím si, že v politice se dá hrát na rovinu, nicméně někdy se to nevyplácí. Záleží na lidech, kteří Vás bezprostředně obklopují. Někteří toho zneužívají.

Dnes se hodně hovoří o korupci v politice a při veřejných zakázkách. Setkal jste se s ní? Jak se jí dá čelit?
F.J:
Jde o to, jak jsou nastavena pravidla veřejné zakázky. Pokud jsou to absolutně měřitelná kritéria, jako nejnižší cena nebo délka záruky, musí člověk k výběru přistupovat podle hesla padni komu padni. Vyhrát má ten, kdo tato kritéria nejlépe splnil, tedy předložil nabídku nejvýhodnější pro město. V minulosti se i v Zábřehu vybírala vítězná firma losem. Což není ideální způsob, jak čelit korupci.
To, že člověk někoho z uchazečských firem zná, při výběru nesmí hrát absolutně žádnou roli. Je pravda, že se na mě občas někdo snaží tímto způsobem obrátit. Vždycky jej ale odkážu na oficiální informace, které poskytuje městský úřad. Tento postup členům výběrových komisí navíc ukládá zákon.
L.H.: Zajímavá otázka. Korupce ve veřejných zakázkách je dnes, dle mého názoru, bohužel zcela běžnou věcí. Dovolím si tvrdit, že se natolik usídlila v našich zeměpisných šířkách, že přímý či nepřímý dotaz na potřebu „finanční motivace“ se stal běžnou součástí obchodních rozhovorů. Někdo se ptá na rovinu, jiný mluví v náznacích. Každý si obrázek může udělat sám. Za dobu mého působení na radnici jsme realizovali několik významných stavebních zakázek a téměř všechny v objemech padesát až sedmdesát procent původně rozpočtovaných cen. Pokud někde soutěží několikamilionovou zakázku a vítězná firma uspěje s cenou rovnající se například devadesát devět procent rozpočtované ceny, je něco špatně. S korupcí jsem se setkal. Musím přiznat, že první mé „místostarostovské“ jednání s nejmenovanou stavební firmou pro mne bylo šokem. Ředitel této firmy mi zcela bez zábran a poměrně detailně popsal, jaké jsou možnosti jakési „optimalizace procesu administrace veřejné zakázky“. S odkazem na údajnou dosavadní skvělou spolupráci snad doufal, že budu pokračovat ve stylu svého předchůdce. Viděl mě poprvé v životě.

Jaká největší překvapení (pozitivní i negativní) vám první rok ve funkci přinesl?
F.J.:
Příjemné překvapení bylo, že v Zábřehu existuje řada organizací, které od města hodně očekávají. A to ne pouze formě finanční, ale i spolupráci. Bylo příjemné se s jejich zástupci setkávat a spolupráci navazovat. Myslím, že i v tomto směru se oproti minulosti udělal velký pokrok. Lidé si často pochvalují, že komunikace s radnicí je lepší, než byla dříve. Důležité je s lidmi hovořit a vysvětlovat jim, jaká je pozice města. Příjemně mě překvapilo, že pak dovedou pochopit i nepříjemné zprávy. A negativní - to bych hodně zabíhal do osobní roviny.
L.H.: V začátcích jsem si zcela neuvědomoval, jak rozsáhlou agendu budu mít na starosti. Pokud chci zodpovědně rozhodovat, musím se často velice detailně seznámit s množstvím odborných informací. Svým způsobem jsem pozitivně překvapen právě tímto rozsahem. Rozhodně se nejedná o rutinní úřednickou práci. A to mne baví. Negativně překvapen a svým způsobem zklamán jsem například chováním a pisatelskou agresivitou samozvaného novináře, který je vydavatelem místního periodika. Své nepravdy a ničím nepodložené spekulace používá jako nástroj podpory vybrané skupiny místních politiků. Zarážející a paradoxní je i to, že v dobách, kdy byl městský rozpočet dojnou krávou a uzavíraly se pro město jednoznačně nevýhodné smlouvy, tento „hlas lidu“ mlčel. Pravděpodobně i zde platí rčení „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Jak se vyrovnáváte s odpovědností, kterou vaše funkce přináší?
F.J.:
Množství odpovědnosti jsem si uvědomoval už od prvních dní, kdy mou snahou bylo, abych měl jako starosta pod kontrolou otázky krizového řízení. Odpovědnost si člověk musí připouštět, nebrat ji na lehkou váhu. Na druhou stranu se ji snažím rozložit tak, abych pod její tíhou nepadl. Vždycky si promítnu a vyhodnotím, co mě v jednom dni čeká. Dívám se i dopředu, ale to je spíše otázka vizí.
L.H.: Snažím se pracovat tak, abych se na podzim roku 2014 mohl všem podívat do očí. Víte, ono s odpovědností je to v těchto politických funkcích trochu komplikované. Je bohužel běžné, že v komunální politice se osobní odpovědnost schovává za štít s nápisem kolektivní vina. To je špatně.

A s tím, že jste středem pozornosti? Jak dlouho vám trvalo, že vás lidé oslovují pane (místo)starosto?
F.J.:
Ze začátku jsem si vůbec na oslovení pane starosto nedovedl zvyknout. Ale dnes mi to už ani nepřijde. A že jsem středem pozornosti? Snažím se moc si to nepřipouštět. Mám jistě menší soukromí. Když jdu po ulici, lidé mě zastavují se svými starostmi. Takže můj pracovní den je nejen na úřadě, ale v podstatě trvá čtyřiadvacet hodin.
L.H.: To je spíše dotaz pro starostu. Myslím si, že středem pozornosti nejsem. Kolik občanů zná jména svých místostarostů?

Jak se vám daří zvládat soukromý život a pracovní povinnosti? Kolik hodin denně trávíte v práci? A jak na vaše pracovní nasazení reaguje rodina?
F.J.:
Těžko říct. Někdy dvanáct, čtrnáct hodin. Jindy si mohu pracovní den zkrátit a odpoledne jít domů. Na druhou stranu mívám povinnosti i o víkendech. Ale jakékoli zaměstnání, které dělá člověk naplno, hodně zasahuje do soukromého života. Od své manželky cítím podporu. Rodina je ráda, když přijdu domů brzy. Snažím se, abych ji nešidil. Protože když bych dospěl k závěru, že ji šidím, bylo by to špatně. Nejen pro rodinu, ale i pro mě. Rodina je prostředím, kde můžu načerpat síly, přijít na jiné myšlenky. Snažím se práci a rodinu rozumně vyvážit.
L.H.: Myslím, že daří. Denně pracuji tak deset hodin. Někdy více. Pokud chcete být dnes úspěšný v kterémkoliv oboru, musíte tvrdě pracovat. Mám skvělou manželku, která mé pracovní nasazení toleruje a to, že rodinný život funguje, je zejména její zásluha. Díky Zdeni.

S dnešními zkušenostmi, kývl byste na nabídku stát se (místo)starostou znovu?
F.J.:
Určitě ano. Tato práce mě baví, byť není jednoduchá. Mám představu, co udělat pro město. Myslím, že za rok se i něco z ní podařilo uskutečnit.
L.H.: Myslím, že ano. Některé věci bych však řešil jinak.

František John

Narozen 1. dubna 1978 v Zábřehu. Vystudoval Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého Olomouc. V roce 2010 byl zvolen do zastupitelstva Zábřehu za KDU-ČSL. Před nástupem do funkce pracoval na Krajském úřadě Olomouc. Ženatý, manželka Daniela, syn Tadeáš (2).

Libor Halas

Narozen 9. února 1976 ve Vyškově. V roce 1999 ukončil studium na Provozně-ekonomické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. V roce 2010 zvolen do zastupitelstva města za Mladé pro Jeseník. Před nástupem do funkce místostarosty Jeseníku pracoval v Komerční bance. Ženatý, manželka Zdeňka (34), syn Lukáš (8), dcera Markéta (6). Zájmy: děti, děti, děti. Až bude čas, dokončí renovaci svého Volvo P1800E z roku 1971.

Autor: Petr Krňávek

5.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Nehoda na Mohelnickém kopci
4

V mlze se na Mohelničáku srazily dva kamiony

Rozloučili jsme se

Týdenní informační servis pohřebních služeb ze Šumperska a Jesenicka.

4. kolo soutěže O nejkrásnější svatební pár Deníku pro rok 2017

Prsten za 15 tisíc korun od zlatnického mistra Zbyňka Zimčíka z ateliéru Filip v Uherském Hradišti a dva krásné romantické pobyty v hotelech Starý zámek Napajedla a Spa hotel Lanterna. Právě o tyto atraktivní ceny se hraje v dalším ročníku oblíbené soutěže Svatební pár Deníku.

Babí léto si o víkendu neužijeme, neděle proprší

Zatímco v pátek se teploty ještě vyšplhají ke dvacítce, o víkendu klesnou až k 10 stupňům.

Škola začala učit první včelaře, gymnázium láká na sportovní lezení

Na učilišti v Horních Heřmanicích začínají mladí lidé pronikat do tajů včelařství. Střední škola gastronomie a farmářství je jedinou v kraji a jednou z mála v republice, která tento obor vyučuje. Na nové zaměření láká i sportovní obor gymnázia v Jeseníku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení