„Nás tak vychovali, že volby jsou důležitý moment v životě státu. Navíc mě politika vždycky zajímala, sleduji ji v novinách. Denně ráno si jdu koupit Šumperský a jesenický deník a Právo a u kávy si je pak čtu," říká paní Naděžda, které už táhne na sedmdesátku. Pečlivě také studuje všechny letáky s volebními programy a rázně odmítá ty kandidáty, kteří hodně slibují.

„Těm nevěřím, slibovat hory doly umí kdekdo, daleko víc mě osloví ti, kteří říkají, že se budou snažit změnit věci k lepšímu," říká Naděžda Něstěrenková.

Lístek pro krajské volby už má připravený, chystá se dát hlas levici. U senátních voleb váhá mezi Zdeňkem Brožem a Miloslavem Vlčkem. „Asi ten hlas nakonec dám Brožovi, protože je starostou Šumperka a na svůj region určitě v Praze nezapomene," konstatuje paní Naděžda.

Hned na začátku života měla velké štěstí v neštěstí. Narodila se totiž v Českém Malíně na Ukrajině pár měsíců předtím, než ho Němci v červenci 1943 vypálili a většinu obyvatel povraždili. Její otec Rus byl v té době na frontě, matka Češka byla zrovna za prací v jiné obci a o malou Naděždu se starali prarodiče. „Jeli to ráno brzy na pole a mě vzali s sebou, což jim i mně zachránilo život. Zdálky sledovali dým nad vesnicí, vrátili se, až bylo po všem," říká důchodkyně, která na Ukrajině působila jako učitelka a na své rodiště i teď nedá dopustit. Každé dva roky tam jezdí na návštěvu.

Její prarodiče, volynští Češi, využili šance a v roce 1947 se vrátili do Československa. Než se ke stejnému kroku odhodlala i matka, hranice už byly neprodyšně zavřeny, a tak se matka do Čech dostala až v roce 1977. Naděžda tehdy jet odmítla; měla dobrou práci, byt, rodinu. K přestěhování do země předků se odhodlala až v roce 1991.