Jako obec řešíte pokles počtu obyvatel. Je důvodem obava z nižších příjmů z daní?
Ano. Jako malorozpočtová obec neustále bojujeme o peníze. Jde i o to, že obce malého významu nedostávají dotace. Tam bychom nechtěli klesnout.

Přitom v Kamenné stojí sídliště, kde se nachází řada bytů…
V obci žije hodně lidí, kteří zde nejsou nahlášeni k trvalému pobytu a my na ně nedostaneme peníze od státu. Bude to dvacet procent obyvatel, hlavně v panelácích. Majitelé jim poskytnou bydlení, ale nahlásit k trvalému pobytu je nenechají. Stalo se, že zemřel člověk, který tu vůbec není nahlášený, my o něm vůbec nevíme, ale jsme jako obec povinni mu vypravit pohřeb. Budeme muset „tlačit“ na majitele, aby když někomu byt pronajmou, souhlasili s tím, že si na obci nahlásí trvalý pobyt.

Připravujete i nové stavební parcely?
Místostarosta Jakub Nimmrichter (JN): Na louce nahoře by mělo vzniknout šestnáct nových stavebních parcel pro další osídlení a zvýšení počtu obyvatel naší obce.
Starosta Josef Vytřísal (JV): Aby dostali budoucí vlastníci parcel stavební povolení, musíme tam vybudovat inženýrské sítě a cestu. Čeká nás investice tři až pět milionů, na kterou nyní nemáme. Ale snažíme se, jak to jde.
JN: Museli jsem udělat územní studii, která byla nevyhnutelná. V dnešní době bohužel obec vynaloží milion korun za veškeré studie, územní plány a projekty, a to ještě bagr ani nehrábl do země. Na přelomu srpna a září bychom je měli mít na stole kompletní projektovou dokumentaci, z které vyplynou položkové rozpočty na základě kterých bude vyhlášena veřejná zakázka na zhotovitele. Územní studii jsme dělali v míře nezbytně nutné. Nechceme budoucím stavebníkům určovat barvu střech, fasád, což se také někde děje. Máme tam dané vzdálenosti od uličních čar a regulativ na plot ve výši 1,6 metru. A to je vše.

Srdcem Kamenné je místní drátovna. Stále funguje?
JN: Stále funguje. Historie síťařství sahá do poloviny 18.století, v roce 1848 zde pan Anderlitschka založil firmu. Některé budovy z té doby jsou dosud zachovány. Rodina Anderlitschků ji vlastnila do roku 1945. Následně přešla pod národní podniky a poté pod ŽDB Group a.s. (dnešní firma ŽDB drátovna a.s.), který má sídlo v Bohumíně. Do dnešního dne je to plně funkční továrna, která vyrábí drátovenské segmenty, kovové tkaniny a výrobky z nich. Máme i různé speciální výroby, jako plombovací lanka, radarové tkaniny, nekonečné lanové pásy a podobně. Bohumínské železárny a drátovny se v roce 2013 staly součástí Třineckých železáren a.s.. Máme za sebou silnou matku, která v posledních letech do továrny hodně investuje. V době koronaviru jsme evidovali vyšší poptávky po drátech, protože naše výrobky se dají uplatnit do respirátorů. Filtry z našich drátů dokáží vydržet tlakové lití hliníku při výrobě litých kol na auta. Sortiment je široký.

Kolik v závodu dnes pracuje lidí?
JN: Sedmdesát kmenových zaměstnanců. V dobách největší slávy tam pracovalo necelých šest set lidí. V té době ale měla drátovna i svůj odštěpený závod v Libině.

Jak to máte se školou?
JN: Je tu malotřídka, máme první stupeň a poté děti odchází ve většině případů do Úsova nebo do Libiny.

Když jsem procházel vesnici, všiml jsem si, že máte dvě hospody. Jednu na křižovatce, druhou kuželnu. To jste dnes unikát.
JN: A fungují obě. Dokonce taková raritka, v každé dělají pizzu.

Všiml jsem si také, že máte obecní posilovnu…
JN: Ano. Je umístěna v suterénu kulturního domu. Vybudovali ji nadšenci pro posilování.
JV: Je to nejsilnější místní spolek, do posilovny chodí padesát lidí. Fotbalisté skončili, pokoušeli se tu udržet alespoň základní družstvo žáků, ale i kvůli koronaviru všechno skončilo. Už se to ale rýsovalo dřív. Vždycky potřebujete dva tři tahouny, kteří chtějí sport za každou cenu udržet.

Co budete dělat s fotbalovým hřištěm?
JV: Něco jiného, také jsme nad tím uvažovali ale na nic rozumného jsme prozatím nepřišli.
JN: Ještě se tu dělají turnaje v malé kopané, případně boční část hřiště využívají hasiči z Rohle, když tu dělají soutěže v hasičském sportu. Ale do budoucna budeme muset řešit, jak s hřištěm naložit. Dnes na tak malých obcích není ani tolik dětí, aby splňovaly jednotlivé kategorizace a když postavíte mladší žáky proti dorostu, většinou to neskončí valně. Vím, jak silná základna tady byla před deseti, dvaceti lety, ale život dnešní mládeže se bohužel odehrává před chytrými telefony a o pohyb nemá nikdo moc zájem.