„Krajané z Kazachstánu se nás chystají opustit. Nebyly naplněny jejich představy, jak pečení holubi budou létat jejich směrem. Je mi to líto, ale město se nemá za co stydět,“ prohlásil místostarosta Jeseníku Jiří Staňa (SZ). Zdůraznil, že město má svědomí čisté. Pro integraci obou rodin udělalo maximum.

„Problémy s nimi byly od začátku. Neustále si na něco stěžovali. Přitom se nesnažili učit česky, i když jsme jim zajistili dva učitele češtiny. Neprojevili ani zájem o práci. Navštívili několik zaměstnavatelů, ale žádná nabízená práce se jim nelíbila,“ řekl starosta Petr Procházka (ODS).

O své sitaci nemluví

S tím ale Milena Žingorová, asistentka obou rodin, nesouhlasí. „Nedostali žádnou nabídku na práci. Já jsem s nimi chodila k zaměstnavatelům, ale bohužel, dokud neumí česky, tak práci nedostanou,“ řekla Žingorová. Problém ale podle ní mají Kazachové i s uznáním středoškolských a vysokoškolských vysvědčení. „V rodinách je hodně špatná nálada. Od středy už mají sbaleno,“ dodala Žingorová. Kazachové vůbec o své situaci a pocitech hovořit nechtějí.

Nespokojenost ze strany Kazachů není podle vedoucí odboru sociálních věcí města Jeseníku Jany Křivánkové na místě. Při svém odchodu z domoviny podle ní nedořešili hodně věcí.

„Když zvažovali odjezd do rodné země svých předků, měli si zjistit, co je čeká. Mobilní telefony i internet v Kazachstánu mají. V České republice žije hodně jejich krajanů, od kterých mohli čerpat informace,“ řekla Křivánková. Hodně problémů by ubylo, kdyby si Kazaši nechali přeložit dokumenty o vzdělání, řidičském oprávnění a zdravotní dokumentaci.

Jana Křivánková netají, že je přístupem obou rodin zklamaná.

„Přece si nemohou myslet, že dostanou vše zadarmo. Naše země už do nich investovala tolik peněz, které teď přišly nazmar a oni to ani neocení,“ uvedla Křivánková, která před příjezdem rodáků spolu s kolegyněmi přinesla z domu několik maličkostí a květiny na zútulnění bytů nových obyvatel.

Kazachové jsou nespokojení s byty, které jim město přidělilo. Tvrdí, že mají řadu závad, a také jim vadí zkosené stropy půdní vestavby.

„Uznávám, že byty nejsou v pořádku, čeká je oprava, ale když jsme rodinám nabídli byty v paneláku, odmítli. připadá mi, že nejsou spokojeni s ničím,“ shrnula situaci Křivánková.

Rodiny se podle jejích slov obrátily na své příbuzné v Kazachstánu, kteří jim mají poskytnout dočasný azyl. Vracejí se v půlroční lhůtě, takže jejich ministerstvo bude odchod brát jako dovolenou a s návratem nebude dělat problémy. Dvě rodiny Kazachů žijících v Jeseníku nejsou jediné, které se vracejí zpět. Potomci Čechů opuštějí i jiná města v České republice, která jim nabídla pomocnou ruku.

Když kazašští rodáci počátkem listopadu přijeli do Jeseníku, nešetřili chválou.

„Jeseník je pěkné město. Všude je čisto. To u nás není taková kultura, ulice jsou poplivané, záchody nepěkné. Tady jsou příjemní lidé. Stále se usmívají, u nás se mračí,“ shrnula tehdy své první poznatky Valentina Pestru, která do Jeseníku přijela s manželem a synem Ivanem a dcerou Olgou a jejím mužem Alexandrem. Před Vánocemi už bylo vše jinak.

Trápily je zdravotní problémy a hlavně v porovnání s domovem a při závislosti na sociálních dávkách astronomické ceny potravin, cigaret, nábytku, elektřiny, nájemného.