Ani po čtyřech měsících se česky nedomluví, nemají práci. Nyní chtějí zpět do Kazachstánu. Nemají však dost financí na to, aby si s sebou mohli vzít vybavení bytu.

Skříně, sedačky, počítač, vysavač, nádobí, tradiční kazašské vlněné koberce a další vybavení domácnosti jsou pro Kazachy obrovskou překážkou vytouženého návratu. Za přepravu věcí by zaplatili statisíce. Město Jeseník žádost o odkoupení odmítá.

„Potřebují prodat vše, co si přivezli z domu i to, co nakoupili tady. Nábytek a zařízení včetně nádobí má hodnotu sto padesát tisíc korun. Tyto peníze rodiny potřebují na cestu domů,“ řekla asistentka rodin Milena Žingorová.

Odvézt si věci zpět je pro Kazachy nereálné

„Zaplatit by si museli celý vagón a ten stojí půl milionu korun. Zpět si mohou vzít jen to, co poberou do tašek. Dvacetikilogramový balík by je vyšel na tři tisíce korun,“ vysvětlila Žingorová.

Kazaši se už se žádostí o odkoupení majetku obrátili na sociální odbor. Zde ale narazili. „Na to, že od počátku tvrdí, že se jim tu nelíbí, si nakoupili spoustu zbytečností. Když od počátku signalizují, že jsou tady nespokojení a chtějí odejít do jiného města v Česku nebo zpět do Kazachstánu, tak proč to kupovali? Náš úřad nemůže zprostředkovávat komisní prodej,“ řekla vedoucí odboru sociálních věcí jesenické radnice Jana Křivánková.

Celou situaci vnímá jako těžko řešitelný problém i místostarosta Jeseníku Vladimír Cupal (nez.). „Toto bude složité. Co s tím? Jako vybavení bytu si to radnice nechat nemůže. Odkoupit to nemůžeme, nejde o zhodnocení majetku města, navíc nákupy musí být zahrnuty v rozpočtu,“ řekl Cupal.

Milena Žingorová se už s žádostí o pomoc obrátila na bazary, s nimiž se pokouší dohodnout o odkupu, podmínkou však je odebrání všech věcí.

Kazachové jsou bezradní

Kdyby měli šanci, kupují si podle Žingorové lístek zpět domů už zítra. V České republice zůstat nechtějí. Jejich vláda jim před odjezdem přislíbila, že o ně v nové domovině bude kompletně postaráno od bydlení, přes práci, proto si s sebou nemusí nic brát.

Dohoda s českou stranou však byla jiná. Ministerstvo vnitra poskytlo městu dotaci na rekonstrukci bytů a na každého člena rodiny uvolnilo dvacet tisíc korun na nákup základního vybavení domácností.

Kazachové se po příjezdu do České republiky setkali s tvrdou realitou. Vše je tady mnohem dražší. Ze sociálních podpor, na které jsou odkázáni, jen těžko vyžijí. Chyba je však i na jejich straně. Jsou sice potomky Čechů, ale česky neumějí a ani po pěti měsících se nedomluví. Bez zvládnutí jazyka však nemají šanci sehnat práci.