„Nevíme, kde Kazachové jsou, neberou telefon, nic o nich nevědí ani úředníci z ministerstva vnitra. Víme jen, že navštívili svůj konzulát. Zde se dozvěděli, že pokud se vrátí zpět do Kazachstánu do konce března, bude jejich pobyt v Česku považován za návštěvu,“ řekla vedoucí odboru sociálních věcí města Jeseníku Jana Křivánková.

Nic o rodinách neví ani Pavel Dimeš z oddělení integrace cizinců a azylantů na ministerstvu vnitra. „Snažíme se zjistit, kde jsou,“ řekl Dimeš s tím, že zpět do Kazachstánu se prokazatelně vrátily jen dvě rodiny, které život v zemi svých předků nezvládly.

Kazachové z Jeseníku odjeli pravděpodobně během posledních březnových dnů. Ve čtvrtek 27. března s nimi měl domluvenou schůzku kvůli plánované opravě střechy šéf Jesenické správy domů Karel Dvořák. „Nikdo nám neotvíral, a tak jsme v pátek za přítomnosti městské policie otevřeli byt. Klíče jsme našli hozené v komoře. Utekli jako malé děti,“ řekl Dvořák.

Uvedl, že jej čekalo nepříjemné překvapení. Kromě nábytku nakoupeného za státní dotace a pár drobností našel oba podkrovní byty prázdné.

Kazachové zmizeli jak pára nad hrncem. Rodiny po sobě navíc nechaly dluhy. „Pohledávky odhaduji minimálně na dvanáct tisíc korun. Nemají odhlášenou elektřinu ani plyn. Nedoplatky mají na službách i za vodu. Té spotřebovali dvojnásobek než je běžná průměrná spotřeba,“ řekl Dvořák.

Kvůli odchodu Kazachů přijeli do Jeseníku zástupci ministerstva vnitra, kteří po kontrole neměli městu co vyčíst. Jeseník pro integraci krajanů udělal maximum. Teď ale město stojí před rozhodnutím, co dál. Byty pro Kazachy opravila radnice za státní dotace. Ta byla vázána podmínkou, že zde budou bydlet azylanti nejméně pět let. „Existují dvě varianty, které musí posoudit zastupitelé,“ řekl místostarosta Jeseníku Jiří Staňa. „Buď vrátíme část dotace a ukončíme s ministerstvem vnitra spolupráci nebo budeme nadále v programu pokračovat a přijmeme jiné azylanty,“ přiblížil situaci Staňa. Místostarosta se osobně přiklání k druhé variantě. „Poučili jsme se. Já budu určitě hlasovat pro další spolupráci,“ dodal Staňa.

Kazachové vydrželi v Jeseníku pět měsíců. Zpočátku si nový domov nemohli vynachválit. Po měsíci ale zcela obrátili. Podkrovní byty se jim nelíbili, panelákové ale odmítli. I když měli osobní učitelku, nebyli schopni naučit se česky. Bez znalosti jazyka byl problém pro ně sehnat práci. Kritizovali také, že je všude draho a že ze sociálních dávek nejsou schopni vystačit.