Staré věci možná vypadají na první pohled bezcenné, ale podle Karly Strakové má každá svůj význam. „Mám ráda, když věci nepřijdou vniveč. Jestliže si je někdo koupí, mohou dál sloužit k tomu, k čemu mají. Někdy jsou už jen na ozdobu, ale i to je jen dobře. Hlavně aby nezanikaly," vysvětluje.

Zboží do svého bazaru získává nejčastěji komisním prodejem a někdy ho sama kupuje. Věci tu mohou zůstat dlouhou dobu, než si je najde nový majitel. Karla Straková ale věří, že každá věc na někoho čeká. „Často se stane, že jakmile už bych některé zboží nejradši chytila a vyhodila, objeví se někdo, kdo si ho koupí," svěřuje se.

Majitelka bazaru se ráda zajímá, kde zboží vzniklo, a tyto informace pak předává zákazníkům. Ty někdy příběh věci překvapí, ale vždy vědí, co si kupují. Sama má nejradši glazurovanou keramiku, která se už dnes nevyrábí. Doma ale žádné staré věci ve velkém neshromažďuje, není na to prostor. „Doma nemám tak krásné obrazy jako prodávám tady," přiznává.

Zákazníci se do bazaru vracejí, a to i mladí lidé. Zboží si vybírají podle toho, jak se jim líbí, přidávají si je do sbírek nebo je shánějí jako dárky. Lidé ale hodně šetří a ani stálí zákazníci nedokáží malé obchody, jako je tento bazar v centru Šumperku, udržet. Majitelka proto zboží často zlevňuje, ačkoli ví, že daná věc má daleko vyšší hodnotu.

Nejvíce Karlu Strakovou potěšilo, že se kousky z jejího bazaru dostaly do muzea. „Měla jsem tu sadu keramických půllitrů, které jsem nabídla pivovaru. Všimla si jich tam jedna paní, která o nich řekla v nějakém muzeu, kterému je pak pivovar daroval," vypráví.

Velký zájem je o staré fotoaparáty. Když nějaký majitelka bazaru získá a vystaví ve výloze, za chvíli se prodá. „Nechci tu mít ale například boty, které si někdo koupí na trhu a když zjistí, že je nemůže nosit, chce je udat tady. Mám ráda spokojené vstřícné zákazníky, ale hlavně ty, kteří vědí, proč obchody jako můj bazar existují," uzavírá Karla Straková. Autor: Kateřina Šindelářová