„Hlavním cílem bylo dostat publikaci do škol, obecních úřadů, knihoven, na lesní správy. Do informačního centra v Jeseníku jsme pustili dvacet kusů, ty byly okamžitě rozebrány. V současnosti jsme prakticky na nule," sdělila spoluautorka knížky Bohumila Tinzová.

V publikaci, kterou Tinzová napsala spolu s Radimem Lokočem a Ondřejem Dovalou, najdou čtenáři například popsanou historii šlechtění sladkoplodého jeřábu v Ostružné a v Petříkově.

Seznámí se v ní i s informacemi o využití jedlých jeřabin a jejich vlastnostech prospěšných pro zdraví či recepty. Nechybí ani podrobnosti o projektu, který se snaží vrátit původní krajovou odrůdu zpět na Jesenicko, o výsadbě stromů tohoto druhu v Ostružné či plánech do budoucna.

„Vedeme jednání s městským úřadem Jeseník, který by chtěl vysadit alej sladkoplodého jeřábu. Vytipoval tři lokality, ze kterých se vybere ta pravá. Na podzim bychom chtěli v Jeseníku sázet třicet stromů," řekla Tinzová.

O návrat krajové odrůdy se snaží členové a příznivci sdružení Eberesche. První alej vysadili dobrovolníci loni na podzim u Ostružné. Další lidé nasadili sladké jeřáby ve Zlatých Horách, již delší dobu rostou mladé stromky tohoto druhu v Javorníku.

Odolnou odrůdu ovocného stromu vyšlechtili rolníci před dvěma sty lety na lichtenštejnském panství Ostružná. Odtud se zásluhou lesníka Franze Kraetzla rozšířila do celé Evropy. Uplatnění našla především ve studených horských oblastech, kde jiné ovocné stromy nerodí.

V kuchyni původních obyvatel Jesenicka měly sladké jeřabiny v široké využití: lidé z nich vyráběli pálenku či likéry, ale i marmelády nebo víno. Dříve rostly jedlé jeřáby na Jesenicku u každé chalupy. Nedožívají se vysokého věku, a tak po poválečné výměně obyvatelstva tento druh v minulých desetiletích z regionu prakticky vymizel.