„Od tabule plechu, kterou koupíme, až po zabalené zboží v krabici se všechno dělá tady. Včetně lisování, všech technologických a povrchových úprav, kompletace, úchyty, poklice,“ ukazuje areál vtisknutý mezi silnici a úbočí Jánského vrchu spoluzakladatel firmy Kolimax Roman Kopřiva.

Nerezové nádobí se v Javorníku vyrábí téměř čtyřicet let. Dá se na záležitosti každodenní potřeby, jakou je hrnec, vymyslet něco nového?

„Vymyslet se dá, jak to ošidit. Ale to je přístup, který my neprosazujeme. Technologické postupy a materiály používáme pořád stejné. Nechceme nic měnit, nic ztenčovat nebo zlehčovat. Vrátilo by se nám to zpátky. Takového odlehčeného zboží je navíc kolem nás dost,“ říká Roman Kopřiva.

Jak tedy poznat dobrý hrnec?

Důležité jsou dvě věci, o kterých se lze přesvědčit na pohled: rovinná stabita dna a vnitřní povrch hrnce. „Pokud chcete vyrobit dno, které bude i za dvacet let pořád stejně rovné, je hodně komplikované,“ poznamenává jednatel Kopřiva.

Hrnec by také měl být zevnitř vybroušený.

„To je také celkem složitá operace. Než je vnitřní výbrus hotový, brousí se šestkrát. V laciném nádobí není brus žádný. Je to hladký plech. V takovém hrnci se na dno všechno přilepí,“ vysvětluje spolumajitel Kolimaxu.

Výroba se do Javorníku přestěhovala v roce 1982 z Brna. V brněnském závodě se nádobí pod různými majiteli a značkami vyrábělo od roku 1870. Podnik Družspoj v Javorníku produkoval nerezové nádobí do roku 1998. Značka Kolimax v prostorách javornického závodu vznikla v roce 2000.

„Nám se tady vůbec nepodniká špatně,“ odpovídá Roman Kopřiva na otázku, jak se firmě daří v městečku vzdáleném od všech větších center v Česku.

Zakazníci? V Česku, ale i v Rusku či Americe

„Nezpracováváme tisíce tun materiálu, že by nám tu chyběla dálnice nebo železniční vlečka. Co potřebujeme k výrobě, je buď místní nebo to sem velmi jednoduše dovezeme. Máme stabilní kádr zaměstnanců, v současné době zhruba třicet lidí. Zákazníky máme po celé republice, v okolních státech, v Rusku, teď děláme něco i do Ameriky,“ popisuje.

Za oceán z Kolimaxu nemíří hrnce, ale povlakované desky do 3D tiskáren.

„Jsou to speciální desky z pružinového plechu. Vloží se do 3D tiskárny a tiskne se na ně výrobek. Je to celkem speciální věc. Trvalo nám přes dva roky, než jsme to uvedli do spolehlivé provozní fáze,“ uzkazuje Roman Kopřiva malou ohebnou desku se speciálním povrchem.

Keramika nebo teflon?

Právě povlakování je technologie, která do javornického závodu přišla až se značkou Kolimax. Používají tu k němu keramiku i teflon.

„Když se mě někdo zeptá, jestli je lepší keramika nebo teflon, mám jednoduchou odpověď. Do hrnců je lepší keramika. Je mechanicky odolnější, ale má dlouhodobě méně udržitelné nepřilnavé vlastnosti. Teflon je lepší do pánví. Je méně mechanicky odolný, ale nepřilnavé vlastnosti má dlouhodobě stabilnější. V hrnci občas uvaříte vodu, a tím ho čistíte. Což u pánve neděláte, ta se pořád jen zanáší,“ vysvětluje jednatel firmy, která ročně vyprodukuje kolem osmdesáti tisíc kusů nádobí.

Kolimax nedávno získal značku Jeseníky originální produkt. „Jsme rádi, že se takto můžeme označovat. Chceme se chlubit tím, že naše produkty jsou vyráběny tady,“ uzavírá Roman Kopřiva.

Rotschildové, Oskar Schindler a Kolimax
Na jméno Oskara Schindlera narazil Roman Kopřiva, když v Moravském zemském archivu pátral po historii předchůdců dnešního Kolimaxu. Firem, které sídlily v Brně na adrese Na Poříčí 3.
„Firma Otáhal a syn měla v brněnském závodě prokuristu, na kterého byl adresován dopis podepsaný Oskarem Schindlerem. Žádá v něm prokuristu o schůzku kvůli technické pomoci při výrobě,“ popisuje Roman Kopřiva.
Oskar Schindler Oskar Schindler měl v Krakově továrnu na smaltované nádobí, ve které zaměstnával vězněné Židy. Když se blížila fronta, měli být převezeni do koncentračního tábora. Oskar Schindler sepsal seznam jedenáct set vězňů, kteří místo do Osvětimi odjeli do tábora v Brněnci u Svitav, kde měli pokračovat v práci. Tímto Schindler zachránil velkou část z nich.
Brněnský podnik dodával v první třetině 20. století nádobí i do New Yorku známé rodině Rotschildů. „V archivu jsme našli krásnou knihu. Má osmdesát centimetrů na výšku, je deset centimetrů tlustá. Je to katalog vzorů na smaltované nádobí. Pro řadu zákazníků dělali vzory na objednávku. Je v ní uvedeno, pro koho vzor je, data, technické záležitosti,“ objasnil Roman Kopřiva spojitost s dynastií finančníků.