Na provizorním autobusovém nádraží v Šumperku postávají ve středu 21. října dopoledne malé skupinky lidí. Čekají na autobusy, které je rozvezou do okolních vesnic.
„Se zblázníme. Budeme ohrožovat sebe a ještě ostatní,“ říká žena středního věku stojící na chodníku své kamarádce, která sedí v autobusu u otevřených dveří. Věta zůstává nedořeknuta, autobus zavírá dveře a další slova zanikají v rachotu motoru. Vůz vyráží směr Bukovice.
Na autobus na Rejchartice čeká pět lidí. Všichni mají předpisově nasazenou roušku, jejich nošení je ostatně na zastávkách veřejné dopravy povinné.
S rouškou na bradě
Jinak je tomu u kolemjdoucích. Lidé mají od středy povinnost nosit roušku i venku, pokud od ostatních lidí nemohou dodržet dvoumetrový odstup. A na úzkém chodníku ve Fialově ulici to opravdu nejde. Řada lidí má roušku nasazenou pod nosem, muži, který kouří, kus látky „zdobí“ bradu.
Staré letáky na zastávkách
Na označnících zastávek visí rady, co dělat, pokud někdo cestuje z oblastí nákazy novým koronavirem. Staré letáky z března, kdy byl koronavirus exotickou infekcí, kterou do Česka přiváželi cestovatelé. O půl roku později je samo Česko jednou z nejpostiženějších zemí na celém světě.
V prostředcích hromadné dopravy se projevil úbytek cestujících.
„Lidí ubylo opravdu hodně. Poslední dva, tři dny. Ne u dělnických spojů, ale přes den, kdy lidé cárali sem a tam. To už se neděje. A kupodivu se i roušky celkem nosí. Lidé na situaci reagují. Sice pozdě, ale reagují,“ říká strojvedoucí lokálky, která vozí cestující na železniční trati v podhůří Jeseníků.
Lidé mají strach, čekají co bude
Ubývá prý i turistů mířících vlakem do hor. Zůstávají ti skalní. Situace se prý začíná blížit té, která byla v březnu a dubnu.
„Lidé mají strach, čekají, co bude. Každý den rozkliknou zprávy a slyší osm, deset tisíc nově nakažených. Ať chceme nebo ne, máme to pod kůží. Lidé si řeknou: Pojedu na ten Králičák? Asi ne. Když je deset tisíc, co když někdo nakažený se mnou bude sedět ve vlaku nebo v autobuse? Radši budu jezdit jenom do práce a půjdu na zahrádku hrabat listí,“ říká strojvedoucí.
V obchodech s nosem venku
Prakticky výhradně zarouškované obličeje byly ve středu k vidění i v supermarketech. Řada z nich ovšem také jen na polovic – nos odhadem u třetiny lidí zůstával venku. U pokladen se lidé snažili dodržovat rozestupy. Pro pokladní není mnohahodinová práce v roušce nic příjemného. Jedna z nich ve chvilce mezi odbavováním dvou zákazníků odhrnuje kus textilie a napije se vody.
„A teď jsem si ji polila,“ zlobí se a modrou jednorázovou ústenku mění za jinou. V práci je od pěti ráno a do konce směny v jednu jí ještě hodina zbývá.
Od čtvrtku 22. října řada jejích kolegů a kolegyň v maloobchodu zůstane doma. Vláda rozhodla o uzavření většiny prodejen a služeb podobně jako na jaře. Do třetího listopadu. Minimálně.