Necelá stovka obyvatel a sedm desítek chalup vinoucích se kolem potoka. Tak vypadají Heroltice, vesnice na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje.

V místech, kde asfaltová silnička začíná stoupat k historické hranici Čech a Moravy, stojí kostelík svatého Jana Křtitele.

Ještě před pár lety se zašlou oprýskanou fasádou ničím nevymykal běžnému průměru církevních staveb v pohraničí. Nyní však návštěvníka vítá jakoby úplně jiná budova.

Postupné opravy


„O kostel se starával varhaník Václav Haltmar starší. Než zemřel, řekl mi: Nenechte to spadnout,“ popisuje první impuls k obnově heroltického kostelíka Petr Beneš.

Do vesnice přišel před třiceti lety jako chalupář, zdejší kraj mu přirostl k srdci. Stál u zrodu iniciativy Živé Heroltice, v jejímž rámci se se skupinou místních snaží dát kapli její někdejší lesk.

Od roku 2006 tak má stavba odvodnění, novou střechu, klempířské prvky či fasádu. Náklady, které se vyšplhaly do milionů korun, pomohlo velkým dílem zaplatit sousední město Štíty.

„Kostelík je v podstatně lepším stavu. Proces chátrání je už zastavený,“ může dnes konstatovat pětašedesátiletý muž, který v nejbližší době hodlá dát budově nová okna.

Zvon smíření

V letošním roce získal heroltický kostelík nový hlas. Z jeho věže zní tón H1 zvonu svatý Václav. Má být zvonem smíření.

„Uvědomili jsme si, že naši předchůdci, kteří museli odejít ze svých domovů, si zaslouží omluvu. Je pořízen na paměť zdejších původních německých obyvatel i těch současných a dárců, kteří na něj přispěli. Je také výrazem díků za období míru,“ vysvětluje Petr Beneš motivy k pořízení zvonu ovlivněné zdejší složitou historií.

V trámoví zvonice heroltického kostela připravili tesaři místo pro další dva zvony.

„Ozývaly se hlasy, že by zvon měl být nazván po patronovi kostela Jan Křtitel. Ale uvidíme, třeba se tak bude jmenovat ten další,“ uzavírá Petr Beneš.