Na kopci Humenec nad městem na účastníky čekala trať se třemi stanovišti, na nichž museli postupně zkonzumovat panáka slivovice, kousek špeku a nakonec kus tvarůžku.

„To, že se někteří závodníci opakovaně vracejí ke stanovišti se slivovicí, nám nevadí, máme jí dost. Ale špek je opravdu nutné spolknout a tvarůžek taky. Loni se nám stalo, že to někteří závodníci vyplivovali, a my jsme pak odtud museli odhánět smečky hladových psů," s úsměvem upozorňoval závodníky před startem jeden z organizátorů Pavel Zubík.

Nezbytnou rekvizitou při běhu je kufr. Mnozí účastníci se také vybavili dalšími proprietami připomínajícími polárníky. Nechyběly kožichy, beranice a mnozí se vydali na trať s doutníkem v ústech. Právě s kufrem, beranicí a doutníkem je zachycený Jan Eskymo Welzl na známé fotografii, když opouštěl před dalekou cestou rodný Zábřeh.

Závodníky vysílal na trať předseda České welzlologické a cestovatelské společnosti Martin Strouhal výstřelem z koltu, jaký používali pistolníci na Divokém západě. „Díky této zbrani se zřejmě Welzl uživil na sklonku života na Aljašce," vysvětloval Martin Strouhal.

Stejně jako loni sice na trati chyběl sníh, severskou atmosféru ale dokresloval ledový vítr. „Je to už klasika. Zima ještě letos žádná nebyla, ale jen co přijde Welzlův kufr, začne foukat tak studený vítr, že jsou všichni promrzlí na kost," řekl Pavel Zubík a popoháněl účastníky na start. „Pohněte, jinak budeme všichni vypadat jak Welzlova socha na nádraží. Budeme taky tak ztuhlí," dodal.

Přestože o čas při tomto „závodu" určitě nejde, vyhlašují se vítězové, kteří trať zvládnou nejrychleji. Letos se to podařilo Veronice Maitnerové.

Organizátoři také vylosovali tombolu, v níž bylo dvanáct cen jako symbol dvanácti ročníků. Hlavní cenou byla placatka Welzlovy cestovatelské slivovice. Ještě před vylosováním upozorňovali Pavla Zubíka, že pokud vyhraje dítě, bude se muset losovat znovu. „Nic takového. Už hospodský Pípa říkal, že dítě má taky žízeň," smál se Pavel Zubík. A hlavní cenu opravdu vyhrála malá holčička. „Dám ji babičce," řekla.

Pak už se všichni přesunuli do tepla do nedaleké restaurace Rafanda, kde se konalo vyhlašování vítězů běhu i soutěže o nejlepší masku a také promítání filmu Martina Strouhala z loňského ročníku Welzlování. V jeho úvodu diváci mohli vidět unikátní záběry Jana Eskymo Welzla, které se filmaři podařilo objevit. Dokazují, že Welzl byl velký recesista.

Ceny pro nejlepší masky si letos odnesli Hana Bednářová, která přišla v kostýmu ledního medvěda, Michal Müller, jenž připomínal opravdového Welzla, a osmiletý Přemek Dušánek. Ten poprvé startoval už v pěti letech. „Letos jsem na běhu potřetí, přišel jsem i s bratrancem a sestřenicí," řekl Přemek, jehož kostým zdobil kožešinový límec. „To je z jezevce," vysvětloval.

Festival cestovatelů, dobrodruhů a recesistů Welzlování bude pokračovat ve čtvrtek 29. ledna od sedmnácti hodin v kině Retro vernisáží výstavy fotografií Vítězslava Vursta nazvané Toulavé boty. Cestovatel na ní představí své snímky z cest po Skandinávii, Kavkaze, Mongolsku či Transsibiřské magistrále.

Jeden z vrcholů festivalu – recesistický závod čtyřspřeží s lidskou posádkou, se uskuteční v neděli 15. února na Masarykově náměstí. Welzlování bude pokračovat celý únor. Uzavře ho poslední únorový den filmová přehlídka Expediční kamera.