„Vzdejte se!“ vyzýval obyvatele tvrze vyjednavač vojska. Předem mu však bylo jasné, že se vzpurný rytíř dobrovolně nevydá a velitel dá povel k útoku.

Divoké vřavy se už nemohli dočkat diváci, kteří se přišli do bývalé střelnice podívat na rytířské souboje. Lapka svou tvrz bránil zuby nehty. „Nevzdáme se!“ volali lupiči z ochozu do dunivého zvuku bubnu, který celé bitvě dával rytmus. Velkou oporu měli i ve svých ženách. „Čeho se bojíš, ženské?“ křičela jedna z nich a cepem mydlila dobyvatele hlava nehlava.

Především na dětských divácích bylo vidět, že se baví. „Dělej, dej mu ránu!“ volal klučina. „Tak a zabili toho nejlepšího,“ komentoval bitvu další.
Rytíři se bili jako lvi a markytánky měly plno práce s ošetřováním zraněných. Po několika nezdařených výpadech nechal velitel své vojsko seřadit do šiku a zavelel k poslednímu útoku. Tvrz padla a lapka skončil vzajetí. „Jak jste žil, tak zemřete. Chcete šibenici nebo meč? Nikdy už loupit nebudete,“ vynesl ortel velitel.

Scénář bitvy se zrodil v hlavě členů Slezské korouhve, kteří si na pomoc přizvali kamarády z celé republiky. Zčásti však ukázka akce měla historický základ. Počátkem šestnáctého století řádili na území dnešního Jesenicka loupeživí rytíři, kteří obsadili jeden z hradů na obchodní stezce vedoucí od Severního po Středozemní moře. „Kolem roku 1506 skutečně biskup najal vojsko, které si s rytíři poradilo,“ dodal šéf Slezské korouhve Pavel Lord Blajze.