„Bráníme se jen o své vlastní peníze. Byla to poslední možnost. Ředitel nám stále jen sliboval a nebyl schopen zaplatit," řekl jeden z bývalých zaměstnanců Michal Brestovanský.

Ožijí lázně? Šance stále existujeJe to už pět měsíců, co Lázně Dolní Lipová opustili poslední pacienti. Jednatel společnosti Schroth, která je jejich majitelem, se podle svých slov stále snaží sehnat strategického investora. Situace se však nemění.
„Pořád se vyjednává. Investor se zajímá, zda bude obnovena licence, snaží se sehnat nějaké smlouvy," řekl jednatel Radim Hatlapatka.
Starosta Lipové-lázní ve vzkříšení lázní stále věří. Dodává však, že by do věci musel vstoupit bohatý investor. Aby zdravotní pojišťovny s lázněmi uzavřely smlouvu, musel by ústav disponovat odpovídajícím vybavením i personálem. Platby za odléčené pacienty také nepřijdou okamžitě.
„Rozjetí lázní není úplně jednoduché. A ten, kdo je rozjíždí, musí mít peníze. Musí zaplatit personál, energie, dovybavení. A než dostane peníze, může uplynout klidně půl roku," upozorňuje Lubomír Žmolík.

Insolvenční návrh podala pětice bývalých pracovníků dnes již uzavřených lázní, která dostali ke konci minulého roku výpověď. Podání návrhu odůvodnili tím, že jim zaměstnavatel nevyplatil mzdy za listopad a prosinec včetně tříměsíčního odstupného. Podle bývalých pracovníků se v podobné situaci nachází mnoho jejich někdejších kolegů.

Díky postupu bývalých zaměstnanců jim bude moci peníze vyplatit úřad práce, který se následně stane věřitelem lázní.

K insolvenčnímu řízení se připojila také obec Lipová-lázně. „Lázně nám dluží sedmačtyřicet tisíc korun jako lázeňský a rekreační poplatek, který vybrali od pacientů a turistů, ale nedovedli nám ho," popsal situaci samosprávy starosta obce Lubomír Žmolík.

Lázně Dolní Lipová vlastní společnost Schroth. Její jednatel a ředitel lázní Radim Hatlapatka se podle svých slov snaží získat prostředky na vyplacení dlužných mezd prodejem strojního vybavení nebo jednotlivých nemovitostí.

„Kolega měl zájem o koupi některých budov. Chtěl z nich udělat malometrážní byty. Nepodařilo se mu na to ale získat úvěr," sdělil Radim Hatlapatka.

Samotný insolvenční návrh komentovat nechtěl. „Je to pro všechny strany citlivá otázka. Myslím, že na to mají právo. Zatím to soud neuznal, je to jen návrh. Čekáme na odpověď soudu a podle toho se zachováme," řekl Radim Hatlapatka.

Zároveň ocenil přístup jesenického úřadu práce. Podle Radima Hatlapatky větší část z uvedených dluhů již navrhovatelé dostali vyplaceno.

Propuštění zaměstnanci lázní hledají nové uplatnění jen těžko. Jedna z bývalých kolegyň Michala Brestovanského pracuje v obchodě v Adolfovicích, další jako masérka v lázních v Jeseníku.

Většina, včetně něj samotného, však práci nemá. „Jestli je z těch čtyřiačtyřiceti propuštěných zaměstnaných deset," odhaduje bývalý lázeňský zahradník.

Práci zkoušel hledat i v sadech na Šumpersku. Uplatnění by zde našel pouze jako brigádník. Podle svých slov nechce sedět doma a zůstat bez práce, dojíždět do zaměstnání sedmdesát sedm kilometrů je však pro něj neúnosné. Pokud by žil na ubytovně, domů by se podíval jednou za měsíc.

„Lázní je škoda, jejich konec mrzí," říká muž, který v lipovské ozdravovně zanechal osmnáct let práce.