Ve volném čase naplňuje cíl, který si dala během studií portugalštiny a angličtiny na univerzitě v Olomouci. Rozhodla se navštívit všechny bývalé portugalské kolonie.

Fotografie z jejích cest mohli vidět návštěvníci výstav v šumperské knihovně, v kulturním domě v Postřelmově nebo v kině Retro v Zábřehu. Nejnovější výstava snímků bude o víkendu součástí Horování v Domě kultury v Šumperku.

„Problematika portugalsky mluvících zemí mě zajímá. Navíc je příjemné, když člověk jede do vzdálených a exotických míst a bez problémů se tam domluví,“ říká Jana Čižmářová.

Kolik těch bývalých kolonií jste už projela?
V Brazílii jsem žila rok díky stipendiu během studia na vysoké škole a pravidelně se tam vracím, protože je to krásná a hlavně převeliká země a stále je co objevovat. Z Kapverdského souostroví jsem navštívila dva ostrovy, jela jsem i na Madeiru, která stále patří Portugalsku, a poslední dva roky mé cesty směrovaly na Svatého Tomáše a Princův ostrov, což jsou zapomenuté ostrůvky v Guinejském zálivu, přímo na rovníku.

Kolik míst vám ještě zbývá?
Je jich moc. V Evropě Azorské ostrovy v Atlantiku, v Africe Guinea Bissau, Angola a Mosambik, v Číně Macau, v Indii města Damao, Diu a Goa a v Indickém oceánu Východní Timor.

Kdy se tyto země z koloniální správy osvobodily?
Většina kolonií se osamostatnila roku 1975, po takzvané Karafiátové revoluci - převratu, který proběhl v Portugalsku 25. dubna 1974. Damao, Diu a Goa se staly součástí Indie roku 1961. Jediná Brazílie se osamostatnila mnohem dříve, již roku 1822.

Prospěla jim ta samostatnost, anebo naopak ztratily?
Osamostatnění bylo určitě správné, za dobu portugalské kolonizace žili jejich obyvatelé v otroctví a často v nelidských podmínkách. Veliká škoda ovšem je, že od té doby, co zemi Portugalci opustili, koloniální architektura chátrá a nikdo se o ni nestará. Spousta bývalých paláců a honosných portugalských sídel je tak na spadnutí, přestože ji místní lidé vystavěli doslova vlastníma rukama. Koleje na ostrově Sao Tome, po nichž kdysi jezdily vláčky a svážely bobule kakaa a kávy z plantáží, jsou vesměs zarostlé. Problémem většiny afrických států je zkorumpovaná vláda, a přestože by se jim mohlo v ideálních klimatických podmínkách žít jako v ráji, daří se jen hrstce těch nejbohatších.

Všude se mluví portugalsky?
Ve většině těch zemí je portugalština úředním jazykem a vedle ní existuje kreolština, což je směs původního jazyka s jazykem kolonizátora. Pouze v asijských částech už se portugalština vytratila úplně.

Která země vás nejvíc zaujala?
Brazílie je moje „srdeční záležitost“, tam se vždycky budu ráda vracet a mám ji tak trochu jako druhý domov. Velmi se mi ale líbilo na Svatém Tomášovi a Princově ostrově, kde je krásná nedotčená příroda, moc milí lidé a téměř žádná kriminalita. Zamířila jsem tam dvakrát, protože při první návštěvě jsem stihla projet jen první ostrov. Loď na Princův ostrov vyrážela, jen když se dalo dohromady čtyřicet cestujících a nás bylo tehdy jenom deset.

Jaký byl největší zážitek?
Společnost mi při cestách vždycky dělá moje maminka. Mezi naše největší zážitky patřilo stanování na ostrovech Svatého Tomáše a Princově ostrově a grilování čerstvě nalovených ryb na pláži spolu s místními rybáři. Potom také rozzářené tváře dětí, kterým jsme přivezly darem kopací míč a pomůcky do školy. Velmi dojemné také bylo, když nás po roce lidé poznávali a zdravili jako staré známé.

Jak na místě cestujete?
Mikrobusem, stopem, pěšky nebo používáme mototaxi. Spíme většinou ve stanu.

Kam povede vaše příští cesta?
Do Mosambiku, jihoafrického státu při pobřeží Indického oceánu. A kdy to bude? Až se podaří dát dohromady dost peněz.