„To je indická tikka masala, tady vepřová pečeně s bramborovými noky a tohle jsou kuřecí nudličky s rýží. Polévka fazolová,“ přestavuje menu na tento víkendu kuchařka Oldřiška Košová. „Ještě máme dvě polévky, ale ty jsem zatím nestihla, protože jste přišel moc brzo,“ směje se.

Restaurace na náměstí malého města na Zábřežsku funguje v omezeném režimu v pátky, soboty a neděle formou výdejního okna.

„Je to výletní restaurace. Když zavřeli okresy, najednou výletníci na menýčka nebyli. Místní nás drží, na víkendy si něco objednají a my máme možnost pracovat. Když lidé jedou na výlet, jídlo si vezmou do krabičky a někde ho pak snědí, není to dobré. Ale nám to dává možnost dál fungovat, takže to zkoušíme,“ říká provozovatel restaurace Lukáš Drlík.

Součástí levandulového podnikání

Bistro v Úsově je součástí levandulového podnikání, který s rodinou od roku 2015 buduje. Jeho základem je statek v Bezděkově, kde aromatickou rostlinu pěstují a vyrábí z ní rozličné produkty. Kavárnu v Zábřehu provozuje formou franšízy bývalá Drlíkova zaměstnankyně. Levandulové bistro na olomouckém Horním náměstí funguje denně formou výdejového okna.

„V Olomouci jsme celou dobu cílili na turisty, hlavně na ty zahraniční. Loni v létě to docela zachránili místní turisté, uvidíme, co bude letos,“ poznamenává Lukáš Drlík.

Pro provoz v Úsově si nechal dvě stálé zaměstnankyně. „Aby si zachovaly nějaké návyky, rozhodli jsme se, že přes víkendy pojedeme. Jsou tu výjimečně, většinu času jsou na překážce. Řešíme je přes Antivirus,“ popisuje Lukáš Drlík.

Připomínky k pomoci od státu

Ke státní pomoci má velké připomínky. „Zezačátku to bylo dobře nastavené, vyplácení peněz ale bylo strašně pomalé. Stálo nás to málem existenci, přežili jsme z rezerv. Teď je to postavené neférově. Na pomoc nedosáhneme, i když jsme jednoznačně postiženi a všechno nám zavřeli,“ říká.

Levandulový rodinný podnik doplácí paradoxně na to, že se rozvíjel. Protože investoval a otevřel nové provozy, které se i v době omezení snaží udržet alespoň částečně v chodu, nesplňuje podmínku padesátiprocentního propadu tržeb.

„Když nás v lednu oslovila iniciativa Chcípl pes, abychom natruc otevřeli restaurace, poslali jsme je slušně k šípku. Zaprvé proto, že v lednu tyto kroky nemají smysl, nikdo nikam nechodí. A také proto, že chceme, aby se všechno u nás dalo do pořádku. Ale kdyby se měla omezení táhnout i přes léto a my jsme dál nesměli fungovat, bez ohledu na jakoukoli iniciativu otevřeme. Už by toho bylo moc. A jsem přesvědčený, že bychom nebyli jediní, kdo by to celé začal bojkotovat,“ uzavírá Lukáš Drlík.