„Právě je 22. března roku 1782 a my jsme se připletli k příjezdu skladatele Karla Ditterse s rodinou. Slavného hudebníka neuvidíte, ale setkáte se s jeho dětmi, příbuzenstvem a sloužícími,“ zvala k prohlídce průvodce Jiří Krejza.
Sotva otevřel dveře od pokoje, čekala na návštěvníky nepříjemná scéna. „To se stalo, Johane, naposledy. Copak je to možné, abys si hrál s obyčejnými dětmi?“ spílala paní Dittersdorfová synovi. „Ale, oni honily Jidáše a měly řehtačky,“ snažil se vysvětlit malý Johan. Jenže matka ještě zjistila, že se písař učil dcery paní správcové tančit. „Je Bílá sobota. Měl by přemýšlet nad věcmi vážnými,“ durdila se paní Dittersdorfová.
A to nebyl konec. Děti a učitelé ze Základní umělecké školy v Javorníku představili, jaký byl kdysi život o Velikonocích. „Vše přísně podléhalo křesťanské symbolice. Jistě tu nebylo tak veselo, jako dnes. Zvyky církevních hodnostářů, šlechty a prostých lidí se značně lišily,“ řekla ředitelka školy Tatiana Bednaříková.
Návštěvníkům děti připomněly, že ve středu před velikonocemi se nikdo nesměl mračit, jinak by se škaredil celý rok. Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma a na stole má být jen jídlo zelené barvy.
„Na Velký pátek se nesmělo jíst maso ani prát prádlo. Nesmělo se nic půjčovat a pracovat s půdou, ale také se otvírala země s poklady,“ řekla Bednaříková. Na Bílou sobotu se křtilo a světil se oheň a na Červené pondělí chodili chlapci polévat dívky vodou a mrskat je tatary, aby byly celý rok zdravé a krásné.
V zámecké kuchyni se návštěvníci mohli přiučit, jak se tvoří vizovické pečivo a zdobí kraslice. „Moc se mi to líbilo. Oživilo to zámek a dozvěděla jsem se spoustu nového,“ řekla mladá maminka Iva.
