Svému Lojzíkovi přijdou přát současní členové sboru, které nyní vede Aloisův syn Tomáš, ale i bývalí členové. Ti zažili na své kůži Lojzíkům svérázný humor, laskavé pohlazení i rady do života.
„Jsem zpocený jako dveře od chlíva, jděte na ten tón jako husa do flašky, vy jste ale kozy nebeské,“ to jsou nejoblíbenější „hlášky“ Aloise Motýla, kterého zná každý Šumperák. Ve městě snad neexistuje rodina, ze které by alespoň jeden její člen nechodil do „Motýla“.
A právě v pátek 18. září, v předvečer koncertu, se sešlo přes sto bývalých členů sboru, aby si projeli repertoár, kterým Lojzíkovi přijdou poblahopřát.
Přišlo jich tolik, že se nevešly do žádné z místností střediska mládeže u chrámu sv. Jana Křtitele. Zkouška se odehrávala venku na zahradě a aby zpěváci viděli na noty, nafasovali svíčky.
Mezi zpěváky nechyběly ani dvě zakládající členky sboru Dana Vargová a Míla Konečná.
„Bylo to v roce 1957. Tehdy jsme založili ženský sbor. Začínalo nás dvanáct ve věku od dvaceti do třiadvaceti let. Aloisu Motýlovi tehdy bylo asi třicet. O jeho kvalitní práci svědčí i to, že krátce po vzniku sboru jsme se probojovali do Prahy až do celostátního finále sborů,“ vzpomíná Dana Vargová.
Přiznala, že se na koncert se moc těší, jen ji mrzí, že hlasivky nemá v takové kondici, aby si jako zpěvačka koncert užila.
O tom, že bývalým Motýlům zůstal zpěv pod kůži svědčí i to, že se po zkoušce odmítali rozejít.
„Ještě něco si zazpíváme. Máme hudební absťák,“ ozývalo se ze sboru a další přídavky nebraly konce. Večerní koncertování nakonec utnul Vít Rozehnal, který zkoušku řídil: „Tak si nakonec dáme Černé oči jděte spát.“
