Když spolu čekali první dítě a Helena byla ve vysokém stupni těhotenství, havarovali v automobilu. Helena krátce na to porodila syna Adama, který i kvůli havárii přišel na svět s handicapem. O rok později se manželům narodil druhý syn. Po dalších asi šesti letech se Martinovi a Heleně narodila dcera.

„Dnes má Adam třináct let a nevěřím tomu, co se říká v médiích, že jej otec týral,“ uvedl zdroj blízký k šumperské rodině Ch.

„S Martinem jsme se znali velice dobře. V Osikově nedaleko Šumperka žil se svou ženou přibližně dvanáct let. Přistěhovali se sem, když byl Adam hodně malý. Měl potíže s dýcháním a tak manželé do podhůří Jeseníků přišli z východních Čech za lepším vzduchem. Rodiče Heleny zde měli chalupu – bývalý statek – který si Fahrnerovi upravili tak, aby zde mohli trvale bydlet,“ vypráví další zdroj, který rodinu Ch. a její životní peripetie dobře zná.

„S Helenou a jejím manželem jsme se setkávali. Údajně měl léčitelské schopnosti, ale nějak jsme mu nedokázali přijít na chuť. Rodinu Ch, jsme měli velice rádi. Hodně si za totality vytrpěla. Martin sem příliš nezapadal. Když pracoval v divadle, bývala Helena s dětmi sama. Nemohu ale uvěřit, že by mohl být členem nějaké sekty a podílet se na týrání dětí. Je mi rodiny Ch. moc líto. Zažila si spoustu nepříjemností a toto si opravdu nezaslouží,“ dodal dobře informovaný zdroj.

Fahrnerův otec byl známým fotbalovým útočníkem. V knize Steiner aneb Co jsme dělali Fahrmer pomocí drobných životních epizod popisuje zklamání otce ze syna, který nesplnil jeho předpoklady a nestal se profesionálním hráčem jako on.

Kdo je Martin Fahrner

Narodil se v roce 1964 v Jablonci nad Nisou. Po absolvování gymnázia v Náchodě studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, později dramaturgii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění.

Působil jako dramaturg v divadlech v Jihlavě, Pardubicích a Brně. Kromě prózy píše i divadelní hry a písňové texty.

Aby uživil rodinu pracoval také jako topič, vyráběl keramiku, byl průvodcem ve Vysokých Tatrách a učil. Spolu s Petrem Ulrychem napsal divadelní hry Legenda (1994) a Kouzelné střevíčky (2000), přeložil Měsíční běs Richarda Kalinoského a Pokrevní bratry Willyho Russella.

První knihu Pohádky pro veliké děti (1994) odvysílala ČT. Druhá kniha Steiner aneb Co jsme dělali (2001) se za rok dočkala nového vydání a úspěchu u čtenářů i kritiky a zazněla v rozhlase. Fahrner je často srovnáván se spisovatelem Otou Pavlem.