Velitele dobrovolných hasičů Boleslava Staňka zabila ve Vlčicích 26. června pětimetrová povodňová vlna.

Slavnostní chvíle předání vyznamenání si jeho otec užil. „Bylo to překrásné. Málokdo z nás obyčejných lidí se dostane do Vladislavského sálu. Čekalo nás krásné uvítání. Paní Lyvia je milionová ženská. Chtěla mluvit s vnukem. Viděla i fotku syna,“ zavzpomínal na slavnostní chvíle Boleslav Staněk.

„Každý s námi chtěl mluvit. Cítil jsem se ale zle a řekl prezidentovi, že ta pozornost krásná, ale kdyby mi dali celý Hrad, tak ho nechci. Raději bych seděl s klukem u piva. Nikdo mi ho už ale nevrátí,“ dodal smutný otec.

„Jsme všichni pyšni, že si na Bolka někdo vzpomněl,“ prohlásil mladší bratr zesnulého Pavel Staněk.

Osudný den, kdy Staňkovi přišli o svého nejstaršího syna, vidí rodiče stále před očima, i když už to jsou čtyři měsíce.

Boleslav Staněk starší byl dříve také velitel hasičů a tak, když se 26. června rozezněl poplach, varoval syna i jeho kamarády. „Říkal jsem, ať na sebe dávají pozor. Voda je živel. Tehdy mi Bolek řekl: Tati, neboj, machři ještě nevymřeli. To byla poslední věta, kterou jsem od něj slyšel. Večer nám přišli říct, že jej smetla pětimetrová vlna,“ řekl Boleslav Staněk.

Jeho syn v tragický den kontroloval stabilitu mostu. Když přes něj hasičský vůz přejížděl, nadskočil. Velitel se šel podívat, co se děje a v ten moment ho smetla vlna.

„Když nám přišli říct, že to Bolka sebralo, řekl jsem mámě, aby zapálila svíčku, protože už je tam nahoře,“ řekl Boleslav Staněk s prstem zdviženým k nebi.

Maminka tomu nevěřila a nevěří dodnes. „Na čtvrtou jsem mu vždy chystala místo. Ještě stále chodím ven a vyhlížím, kdy přijede domů,“ řekla se slzami v očích Miloslava Staňková.

Tělo svého syna viděla, když jej záchranáři druhý den vyprošťovali z větví vrby. „Proto i pomník připomíná kmen stromu,“ dodala matka.