Ne tak Štěpánu Brablecovi. Mladý ovocnář dokáže o každé z odrůd poutavě mluvit.

„Úžasné je panenské české. Bohužel jich ubývá. Stromy dělají vysoce kulovité koruny. Jablka z nich jsou malinká, ale jejich vlastnosti mi osobně sedí," říká čtyřiadvacetiletý Zábřežan a dává kousek plodu ochutnat.

K jabloním jej dovedla náhoda, když sekal trávu na rodinné zahradě ve vsi Bartoňov. „Všiml jsem si, že tam rostou stejné stromy, ze kterých jedla ovoce i moje babička a prababička. Fascinuje mě myšlenka, že jím stejné ovoce," říká.

Oproti moderním odrůdám mívají ty staré rozmanitější chuť, některé jsou odolnější proti chorobám. Nemají ale často tak dokonalé tvary a vzhled, nemohou se proto prosadit do nabídky obchodních řetězců.

Staré stromy studentovi učarovaly natolik, že jim věnoval i svou bakalářskou práci. V ní zmapoval vysokokmenné jabloně v okolí svého bydliště. Zpravidla se jedná o velmi staré odrůdy.

„Smiřické vzácné, to jsou taková žlutá jablíčka. Setkáme se tu i s řehtáčem soudkovitým. Lidé ho znají spíše pod názvem kozy. Vynikající odrůda je matčino. Strýmka je zase vynikající na moštování," vyzdvihuje ovocnář přednosti jednotlivých druhů.

Některé odrůdy se v regionu drží už dvě stě let, řada jich však v současnosti prakticky zaniká. Například ty, které v Sudetech ještě před válkou zasadili původní obyvatelé kraje. V alejích u cest poblíž Hynčiny a Křižanova Štěpán Brablec našel jablka, která nedokázal určit ani s pomocí starých atlasů.

„Jsou to tvrdé odrůdy. Nejsou tak chutné, ale lidé tehdy měli jistotu, že jim jablka ve sklepě vydrží, že budou mít co jíst. Původní obyvatelé už tu dávno nejsou a ty stromy pořád plodí," poznamenává Štěpán Brablec.

Největší překvapení zažil, když o starých stromech začal mluvit s vlastníky sadů. Téměř vždycky skončila řeč u rodiny. Jeden z majitelů vzpomínal, jak jeho otec jel jabloň kupovat do Brna. Další si vybavil, jak jej po zahradě honil roj včel.

Pro Štěpána Brablece staré stromy znamenají propojení s jeho předky. Poznal, že chuť jablek dokáže člověku navodit vzpomínky na dětství.

„Dnes se říká: jak zaseješ, tak sklidíš. Mí předci zasadili a sklízím ještě já. Chci v tom pokračovat, aby ti, kteří přijdou po mně, mohli také sklízet," uzavírá mladý ovocnář.