„Chtěl bych být hokejistou,“ odpovídá bez zaváhání na otázku, jaké povolání by si vybral. Život na bruslích pro něj však neznamená jen koníček. Díky zkušenostem ze zápasů zachránil život svému kamarádovi. V neděli 8. dubna vyjel s Tomášem Tempírem na kole do lesa na Račici, kde kluci ze sídliště vybudovali překážkovou dráhu. „Zkoušeli jsme, kdo doskočí výš. Tomáš udělal s kolem kotoul a spadl na hlavu. Zůstal ležet na zemi a nehýbal se,“ vzpomíná na osudný pád Daniel. V okamžiku mu blesklo hlavou, co jim radili na tréninku. „Povolil jsem Tomášovi helmu a podíval jsem se do pusy, jestli nemá zapadlý jazyk. Zeptal jsem se ho, jestli může dýchat. Posunky naznačil, že ne,“ vzpomíná čtrnáctiletý školák na chvíle, které rozhodovaly o životě, nebo smrti.

„Z hokeje znám, že když máme vyražený dech, musíme uvolnit masáží dýchací svaly,“ pokračuje Daniel. Jemu samotnému se podobná situace přihodila už několikrát.

„Zatelefonoval jsem pak Tomášově mámě a klukům, co se tam objevili, jsem řekl, ať zavolají záchranku. Sedl jsem na kolo a jel k silnici, abych záchranáře přivedl,“ vypráví školák, jako by šlo o úplně obyčejnou věc. Pro Tomáše si přiletěl vrtulník a s několika zlomenými obratli ho přepravil do ostravské nemocnice. V sobotu převzal Daniel Vachutka z rukou starosty cenu města za mimořádný čin. „Ve škole o tom ví jenom pár kluků, učitelé vůbec ne,“ říká. O publicitu totiž nestojí. K tomu, aby si pro ocenění na náměstí přišel, ho musela přesvědčovat máma. „Trému nemám, ale vůbec se mi tam nechce. Nejhorší bude kamera. Bojím se, že do televize budu koktat,“ postěžoval si před slavnostní chvílí. Hlavně si přeje, aby se jeho kamarád brzy úplně uzdravil.