Jak dlouho a jakým způsobem Radio Proglas s Mohelnickým dostavníkem spolupracovalo?
Nepřetržitě od roku 1997. Pravidelně jsme na festivalu měli svou scénu, původně na zadní louce, v posledních letech v neděli dopoledne na hlavním pódiu. Kapely na ni jsem vybíral ve spolupráci s Pavlem Aligátorem Nenkovským z interpretů, které Proglas v daném roce často hrál. Od roku 2003 jsme udělovali také cenu Radia Proglas Za krásu slova textařům, jejichž práce si vážíme. Od letošního roku chceme cenu udělovat na festivalu Hradecký slunovrat.

Jakou pozici měl Mohelnický dostavník mezi folk a country festivaly v Česku?
Zatímco ještě v polovině devadesátých let byl jedním z více podobně orientovaných festivalů, i když vždy patřil k nejoblíbenějším, zejména v posledních letech byla jeho role jedinečná. Po skončení festivalu Zahrada v roce 2011 neexistovala na Moravě žádná jiná takto navštěvovaná akce, která by cíleně podporovala akustickou folkovou, country a trampskou hudbu. Ve východních Čechách mezitím vznikl podobně orientovaný festival Folkové chvojení, existuje samozřejmě finále Porty v Řevnicích. Nicméně Mohelnický dostavník zůstal nejen ve svém regionu unikátem i díky nejrůznějším rituálům, které k němu patřily: příjezd dostavníku, ostraha v jižanských uniformách, společný zpěv Vlajky, ale také soutěž amatérských filmů nebo nedělní mše jako součást festivalu.

Co na zprávu o konci festivalu říkáte?
Že festival skončil, mě samozřejmě velmi mrzí, ale očekával jsem to. Organizování tak velké akce je vyčerpávající a vím, že Pavel Aligátor Nenkovský a jeho rodina do přípravy festivalu dávali veškeré své síly. A cítil jsem, že toto nasazení nemůže trvat věčně. Aligátor bohužel nenašel nástupce, který by byl ochotný v pořádání festivalu bez ztráty kvality pokračovat. Naprosto tedy rozumím tomu, že je dobré v nejlepším přestat.

Co bude konec festivalu znamenat pro folk a country scénu v Česku?
Zájemci o folkovou a trampskou hudbu si jistě najdou další akce, které budou navštěvovat. Obávám se ale, že bude problém vychutnat si přehlídku toho nejzajímavějšího z tohoto žánru v takto koncentrované podobě. Špičky žánru s mladými kapelami se samozřejmě objevují i na dalších akcích v čele s řevnickou Portou, ale Dostavník měl své kouzlo, které půjde jen stěží nahradit. Po posledním ročníku Zahrady v roce 2011 je to navíc konec dalšího festivalu, který vedle hvězd žánru představoval i objevy a dával jim formou soutěže možnost představit se na velkém pódiu před publikem.

Jak na Dostavník vzpomínáte vy osobně?
Na festival jsme pravidelně jezdili s rodinou, mé děti na něm vyrůstaly - od období, kdy jsme jezdili vlakem s kočárkem, až po loňským rok, kdy synovi bylo už osmnáct. I proto na Dostavník vzpomínám především jako na festival s rodinnou atmosférou, jako na spoustu setkání s přáteli. Jako na akci, která pravidelně patřila k mému konci léta.