Mládě, které přišlo o matku, dostalo jméno Matěj a říkají mu taky Mates nebo Matýsek. "V oboře máme vedle jelenů maralů i několik muflonů. Mates se narodil někdy koncem února. Bylo mu deset dní, když jsme jednou v neděli ráno našli jeho matku ležet u plotu. Měla obě zadní nohy zlomené, možná ji něco vyplašilo, a tak skočila na ohradu. Museli jsme ji utratit," popsal začátky své rodičovské role Jiří Milek.

Se sirotkem to zpočátku vypadalo zle. Po noci, kdy v chladu ležel vedle zraněné matky, dostal zápal plic. Tělíčko stravovala vysoká horečka, dvakrát denně mu píchali antibiotika. "Moc jsme nedoufali, že přežije, ale nakonec se z toho dostal," říká Jiří Milek. Dnes vypije Matěj za den litr a půl plnotučného kravského mléka a svého majitele povýšil na matku. Vítá ho pronikavým bečením, před krmením mu sám skočí na klín, a když se nají, olizuje mu uši. Vozí se s ním v autě stočený na sedadle spolujezdce. Ze všeho nejvíc připomíná muflonek kůzle. Přes den je v provizorní ohradě na zahrádce, noci ale tráví se svými zachránci doma. Večer s nimi z gauče sleduje televizi.

"Muflon je vlastně divoká ovce. Na rozdíl od srnčí zvěře matka od mláděte nikdy neodejde, mládě je hned po narození pohyblivé a chodí všude s matkou. Tak teď chodí Matěj za mnou. Beru ho i na procházku do lesa, nehne se ode mě ani na krok," říká Jiří Milek. Až sirotek odroste, vrátí se do obory mezi její ostatní obyvatele. Velké, zahnuté mufloní rohy mají zatím podobu nenápadných hrbolků na jeho hlavě.