Manželé Koppovi se seznámili před jednapadesáti lety. Paní Libuše jako kadeřnice dojížděla česat příbuzné pana Ladislava.

„Tehdy si mě ale ještě nevšímal, seznámili jsme se na plese a do roka pak byla svatba,“ vzpomíná oslavenkyně.

Své ano, si řekli 9. srpna 1969 v 9.45 na šumperské radnici. Ladislavovi tehdy bylo třiadvacet let, jeho novomanželce o pět let méně. Za pět měsíců přišla na svět prvorozená dcera Marcela a za rok v květnu se narodila Eva. O osm let později se rodiče dočkali vytouženého syna Ladislava. Během půl století se rodina rozrostla o čtyři vnuky a dvě vnučky.

Libuše Koppová u profese kadeřnice vydržela celý život, její manžel byl lesník. Tato práce se mu stala i koníčkem.

„Peněz nazbyt nikdy nebylo, aby uživili rodinu, chodili i po brigádách. Co si nevybojovali, to neměli, mohli se spolehnout jen sami na sebe,“ říká dcera Marcela.

Jejich celoživotní sen, mít malý domeček, se jim sice nevyplnil, ale částečně jim jej nahradila chatka na zahrádce, kde se pravidelně schází celá rodina.

„Rodiče nás vždy vedli k tomu, aby celá rodina držela pospolu. Mohou být pyšní na to, že se tohoto jejich celoživotního kréda držíme,“ dodala dcera Marcela.

Podle údajů ze šumperské matriky je zlatá či diamantová svatba spíše výjimečným jevem. Obvykle jsou dvě až tři do roka.