Všude je vidět kus poctivé práce. Rodina se ale stále nemůže vzpamatovat z pohrom, při kterých jen stěží zachránila holé životy.

Na první pohled je při vstupu do domu Červenkových vše v pořádku. Před vchodem vítá návštěvníky figurka Ježíška. Nové omítky v pokojích jsou vymalované pastelovými barvami. Obývací pokoj i kuchyně jsou vybavené novým nábytkem.

Na stole je adventní věnec, v přístřešku čeká vánoční strom, ale duch Vánoc tady schází. Ani do pečení cukroví se ještě u Červenkových nepustili.

„Nemáme na Vánoce chuť. Vše je stále vzhůru nohama. I když už je hodně práce udělané, nemám z ničeho radost. Nic necítím,“ pokrčila rameny Věra Červenková a oči se ji okamžitě zalily slzami. „Chybí mi vše, co bylo naše staré, co jsme si sami udělali. To, že je to tady pěkné, mě netěší. Stále se bojím,“ dodala.

Podobně si cítí i její nejbližší. „Je mi, jako bych byla v cizím. Vše je nové a nezvyklé,“ přidala se dcera Soňa.

„Když se ráno vzbudím, jsem rád, že žiju, ale zatím se tady necítím jako doma, kde jsem měl svůj hrnek. I kdyby mi před dům postavili nové porsche, nebudu z něj mít radost,“ řekl Zdeněk Červenka, který před léty kvůli pádu ze stromu skončil v invalidním důchodu.

Nejvíce jej trápí, že mu jeho zdravotní stav neumožňuje, aby se zapojil do oprav domu tak, jak by chtěl. Většinu starostí musí nechat na své ženě.

Mezi manžely pobíhá jejich pětiletá vnučka Nikolka. Jen kvůli ní budou Červenkovi dělat Vánoce.

„Pro malou se určitě dárky chystají, ale že bychom se těšili na Vánoce, to teda ne. Já si jen přeji, aby moje rodina byla živá a zdravá. Peníze si nepřeju, ty z lidí dělají zrůdy,“ řekla Věra Červenková a utírala si slzy.