Od tří dětí má jubilantka dnes nejen pět vnuků a sedm pravnuků, ale dokonce i dva prapravnuky. „Celý život jsem tvrdě pracovala, nikdy mě nenapadlo, že se dožiju tak vysokého věku,“ řekla stařenka a přidala básničku, jednu z mnoha, které napsala:

„Cesta už je krátká

slunko na ni svítí

ať chceš, nebo nechceš

musíš už odejíti.“


Navzdory svým veršům ale paní Doskočilová na odchod ani v nejmenším nevypadala. Potěšeně se usmívala na gratulanty, mezi nimiž nechyběla vikýřovická starostka Zdeňka Riedlová, a pozorně poslouchala přednes svých veršů v podání školáků.

Narodila se 21. července roku 1907 v Sudicích, do Vikýřovic se přestěhovala po válce, kdy rodná ves musela ustoupit přehradě. Téměř dvacet let znaly paní Doskočilovou děti a jejich rodiče jako šikovnou kuchařku v jeslích. Manžel Josef jí zemřel v roce 1984.

„Až do svých devadesáti let byla maminka velmi aktivní. I dnes je na tom psychicky dobře, dívá se na zprávy v televizi, sama se obslouží, obleče, nají, snaží se komunikovat s lidmi,“ řekla dcera jubilantky Marie Mičánková.

A na které období svého života vzpomíná stoletá stařenka nejraději? „Nejhezčí byla doba, kdy jsem se vdávala. Bylo mi krásných dvaadvacet let a psal se rok 1929,“ zavzpomínala Marie Doskočilová.