Rozhodnutí, zda dál posílat syna do školy či nikoli, bylo pro sympatickou ženu složité. Měla sice dostatek informací z různých zdrojů, vyslechla si také zkušenosti mnoha jiných rodičů, přesto dlouho váhala. Nakonec ji přesvědčilo jeho nadšení učit se jinak.

Její syn v té době navštěvoval druhý stupeň základní školy, byl už docela samostatný a velmi bystrý. „Brzy se ukázalo, že mu individuální program zcela vyhovuje. Dnes má svůj zaběhlý systém učení a já cítím, že moje volba byla správná," pochvaluje si Jana Žouželková.

Sedmileté dceři se musí věnovat mnohem intenzivněji. Společně si naplánují, čím a kdy se budou zabývat. Protože jim základní škola, od níž získaly povolení k domácímu vzdělávání, poskytuje učebnice a pracovní sešity, obě vědí, co musejí zvládnout. „Oproti školní výuce jde vše mnohem rychleji a výsledky jsou stálejší," vysvětluje zkušená maminka.

Díky této praxi se letos zapojila do projektu společného vzdělávání dětí v domácím prostředí. Koncipovala jej společně s několika šumperskými rodiči, kteří hledají pro své děti efektivní, avšak nenásilnou a pro ně přirozenou cestu za poznáním.

„Nejprve jsme sháněli prostory, kde se s dětmi budeme scházet. Nyní s kolegyní vytváříme jakýsi učební plán," popisuje Jana Žouželová. Coby třída poslouží skupince domácích školáků byt jednoho z rodičů. Mladá žena dále plánuje, že minimálně dva dny v týdnu budou trávit venku, pokud to počasí dovolí.

O tom, že na ni čeká velmi pestrá a pravděpodobně i náročná práce, svědčí věkové rozvrstvení jejích svěřenců. Ve skupince domácích školáků budou totiž děti od první do čtvrté třídy. V pololetí pak budou muset ukázat ve škole, která jim povolila domácí vzdělávání, co všechno se naučily.

Jejich průvodkyně domácím vzděláváním se však neobává. „Děti se chtějí učit, mají přirozenou touhu přijít věcem na kloub. Jen k tomu potřebují vhodné prostředí," uzavírá Jana Žouželová a těší se na pondělí, kdy s domácími školáčky zahájí svůj první školní den. Autor: Jana Franková