Pohled na ni se otevře každému řidiči, který jede průtahem od marketu Billa k Havlíčkově ulici. Ne každý však ví, že se jedná o farní zahradu.

„Když jsme přišel do zábřežské farnosti, slýchával jsem o farní zahradě. Chodíval jsem okolo ní na bazén do sauny, ale vůbec jsem nevěděl, že je to ona,“ říká Tomáš John, jeden z lidí, který se o zahradu stará.

Na zahradě pracují dvě skupiny zábřežských farníků. Každou k tomu vedly trochu jiné motivy.

„Za mě to vzniklo loni na jaře kvůli pandemii. Neměli jsme možnost se scházet, uvnitř to bylo zakázané. Řekli jsme si, že by bylo dobré využít to tady. Stav zahrady byl katastrofální. Přizvali jsme k tomu tatínky, protože ženské na všechno nemají sílu,“ řekla Irena Švédová, manažerka Mateřského a rodinného centra Hnízdo. To sídlí v budově na Masarykově náměstí, kde však nemá k dispozici prostor pro venkovní aktivity.

Po zahradě delší dobu pokukovali také zábřežští zvoníci.

„Hledali jsme místo, kde by se mohl eventuálně odlít další zvon. Jako bezproblémový prostor se nabízela farní zahrada. Byl jsem za děkanem a nebyl proti. Když jsme sem vešli, vkročili jsme do džungle,“ vzpomíná zvoník Jaromír Herzig.

O plochu čítající přes tři tisíce metrů čtverečních se stará několik rodin. Za rok zde udělaly velký kus práce. Prostor dobrovolníci zejména vyčistili od náletových keřů a popínavých rostlin, pokáceli i některé přestárlé stromy. U brány vznikla vjezdová plocha. Zahrada se nachází v prudkém svahu a je rozčleněna na několik teras. Z Havlíčkovy ulice byla vybagrována cesta, aby se na zahradu dostaly i matky s kočárky. Vedle sekání trávy a sběru ovoce dobrovolníci usadili například i schodiště vedoucí k faře.

„Devadesát procent zahrady je zbavených od náletů . Jsou označeny stromy, které bychom ještě mohli pokácet, ale chceme i vysazovat. Od ulice jsme zasadili pět stromů: dvě višně, dvě švestky a jednu třešeň. Letos bychom chtěli zahradu spíš stabilizovat, říct, které prvky sem dáme a potom na nich začít pracovat. Vize je, aby se tu mohlo scházet farní společenství. Přidaná hodnota jsou stromy, jejich plody, do budoucna by tu mohlo být i včelstvo,“ uvažuje Tomáš John.

Zábřežský děkan Radek Maláč souhlasil, aby farníci vzali prostor do svých rukou.

„Jsem rád, že o to mají zájem. Je to něco, co je může stmelit, navíc zahrada byla ve špatném stavu, bude dobře, když se zkulturní. Koupil jsem sekačku, aby mohli prostor udržovat. Vím, že uvažují o altánu, stolu, místě na opékání. Žehnám tomu a mám z toho radost,“ říká.

Dobrovolníci věří, že se zahrada stane místem setkávání.

„Věřím, že se tu jednou ten zvon odlije, že si sem i ostatní farníci najdou cestu, že tu budou chodit maminky s kočárky, že tu budou probíhat modlitby matek, že si tu maminky natrhají si pažitku nebo si vezmou čerstvé jablko. Že tu přijdou rodiny a opečou si špekáčky. To je, co chceme,“ uzavírá Tomáš John.