Do centra přichází nabídnout pomoc, odpočinout si, vypít si kafe.

K-centrum v Jeseníku rozšířilo své služby. Dopoledne vyhradilo bezdomovcům, kteří si sem mohou přijít vyprat, umýt se, najíst, vzít si oblečení věnované dárci.

„Hodně využívaný je potravinový servis. Lidé si u nás dají polévku, kávu a čaj,“ řekla vedoucí K-centra Soňa Rozborilová.

Odpoledne mohou stejnou službu využívat i klienti K- centra.

Šestadvacetiletý Tomáš patří do obou kategorií. Spoustu let už žije na ulici.

„Nemám kde bydlet. Táta odešel, máma mi umřela ve čtrnácti. Sem se přijdu se umýt. Na čistotu si potrpím. Nikdo by nepoznal, že žiju na ulici. V centru si dám kafe, najím se a jdu,“ přiznal Tomáš.

Peněz moc nemá, sociální odbor mu dává jen několik set korun jako hmotnou nouzi.

„Jsou to dva tisíce dvacet korun měsíčně. To nestačí ani na jídlo,“ řekl Tomáš.

I když už řadu let užívá pervitin, v případě, že by od někoho dostal peníze, drogy si prý koupit nepůjde.

„Utratím to za jídlo, protože mám hlad,“ tvrdí.

Tomáš se s drogami poprvé setkal ve čtrnácti letech. Někdo mu nabídl marihuanu a on neodolal. V tu dobu mu zemřela maminka a jemu se zhroutil svět. S bratrem putoval do dětského domova. Tam se drogový kolotoč roztočil. V drogách hledal útěk od reality.

„Přímo u děcáku bylo pole s marjánou, bylo snadné sehnat drogu. I když nás chytili a potrestali, marihuanu jsme kouřili. V diagnostiku jsem zkusil pervitin. Zjistil jsem, že zažívám úžasný pocit. Člověk má najednou IQ sto osmdesát. Hrozně mě to začalo bavit,“ přiznal Tomáš, který je od sedmnácti na pervitinu.

Po odchodu z diagnostického ústavu neměl Tomáš kam jít. Jak říká, měl hlad, chtěl drogy a na vše potřeboval peníze. Proto kradl a skončil ve vězení. Zamřížovaná okna a přísný režim jej od drog neodpoutaly.

„Tam je všeho dost. Nejsou třeba peníze, stačí materiál, nějaké zboží. V base se platí vším možným,“ řekl mladý narkoman.

Tomáš už má za sebou několik marných pokusů o vyléčení ze závislosti.

„Chtěl bych přestat, ale já tu drogu potřebuju. I když dokážu být i bez ní, stejně se té chuti nezbavím,“ přiznal Tomáš.