„Už dva dny jsem nic nejedl. Tady jsem dva dny a dvakrát mě už policajti vyhodili, ale pokaždé se vrátím. Toto je můj flek,“ řekl se zimomřivým pohledem Karel Štěpán. „Je mi zima, ale co mám dělat? Musím být venku a když začne pršet? Pokaždé se něco najde. Tady kousek je přístřešek, kam můžu zalézt,“ prozradil bezdomovec.

Karel Štěpán by se alespoň na zimu chtěl schovat do tepla.

„Nevím, kam na zimu. Už jsem přemýšlel, že půjdu do kriminálu. Tam se schovám, hezky v teple a ještě budu mít i jídlo,“ svěřil se Štěpán s nápadem, který praktikovali bezdomovci už za první republiky.

Na bydlení v azylovém domě totiž nemá. Měsíc na ubytovně stojí dva tisíce tři sta korun, se stravou přes čtyři a půl tisíce korun. Dovolit si nemůže ani ubytovnu.

„Noc stojí čtyřicet korun a je to bez jídla. Ze sociálky mám dva tisíce čtyřicet korun. Z toho mi vlastně nic, když budu na ubytovně, nezbude,“ pokrčil rameny muž.

Bezdomovec ale nemá správné informace. „Noclehárna stojí dvacet korun, potom třicet a nad sto osmdesát dní čtyřicet korun. Klienti mají nárok na proplacení noclehu od sociálky. Záleží ale na tom, jak jejich žádost posoudí úředník,“ uvedl Jiří Straka, sociální pracovník Azylového domu Boétheia Jeseník.

O této možnosti Karel Štěpán nic neslyšel. Stejně tak ani o veřejné službě. Při vybírání dávek jej nikdo neinformoval o tom, že když odpracuje dvacet hodin, zvýší se jeho příjem o tisícikorunu, což pro něj jsou obrovské peníze.

„Ale nevím, jak bych dělal,“ podotkl muž a vzal do ruky hůl. „Před osmi lety jsem spadl ze střechy a nemůžu na nohy. Už jsem sice dvakrát žádal o invalidní důchod, ale neuspěl jsem. V létě jsem měl domluvenou práci v sedě, ale nakonec vzali kvalifikovanou paní a já ostrouhal,“ posteskl si Karel Štěpán.

Lidé bez domova nemají v Jeseníku příliš možností, kde se schovat před zimou. Vyhřátá hala autobusového nádraží ustoupila stavbě supermarketu. Nejčastěji se proto uchylují na vlakové nádraží a do supermarketů. V noci se ale nemají kde schovat.

Ocitnout se na ulici není nic těžkého. Karel Štěpán se do Jeseníku přiženil ze Šumperku. Nepadl si ale do oka se svým tchánem. „Dal jsem mu facku a dostal osm měsíců nepodmíněně. Pak jsem znovu dal chlapovi přes hubu a šel sedět znovu a už se neměl kam vrátit,“ dodal Štěpán.