Nová starostka Mohelnice: Obří spalovnu odpadu ve městě odmítám

Do čela města se dostala až letos 17. dubna. Do funkce starostky ji zastupitelé zvolili poté, co odvolali dosavadního starostu Antonína Navrátila (TOP 09). V tomto volebním období jde už o třetí změnu na nejvyšším postu na radnici.

Město teď čeká obří investiční akce, kterou je stavba kanalizace. Kromě toho musí řešit několik dalších problémů, například skládku v Líšnici nebo obří spalovnu odpadů. Kraj uvažuje, že by mohla stát právě v Mohelnici. Nová starostka to rázně odmítá. „Pokud tady budu já, tak přese mne žádná krajská spalovna neprojde," říká v rozhovoru pro Šumperský a jesenický deník.

V komunální politice působíte už dlouho. Přesto, bylo něco, co by vás po příchodu na radnici překvapilo?
Ani ne, územní samosprávou se zabývám profesně už více jak patnáct let. Pozitivně mě překvapil vstřícný přístup úředníků, protože se tady budovala pověst, že jak přijdu na radnici, budu sekat hlavy. Najednou úředníci zjistili, že jejich práci rozumím, a že se se mnou dá normálně mluvit. Já jsem jim hned řekla, že vyhazovat nikoho nemíním, pokud mi někdo nedá za mé éry příčinu, a funguje to. Trochu úsměv ve mně vzbudilo, že jsem z titulu své funkce třeba velitelkou hasičů.

Jak se vám daří skloubit advokacii a funkci starostky?
Já jsem teď už advokacii nedělala úplně na plný úvazek, vedle ní mám i vzdělávací centrum. Tam je výhoda, že si plánuji čas sama. Kde a kdy přednáším, vím už třeba rok dopředu, takže s tím počítám. Musím ale říct, že i tak je to docela těžké. Ale do funkce jsem šla s podmínkou, že nadále budu působit i ve své profesi, protože to prostě jinak nejde. Nemůžete zahodit něco, co budujete dvacet let.

Město i jeho občany čeká obří investiční akce – budování kanalizace, které si vyžádá přes padesát milionů korun. Bude ještě prostor na další investice?
Moc ne, protože na to nebudeme mít. Kanalizace bude náročná na peníze i práci. Z investičních akcí se dodělávají jen ty rozdělané, nic nového se nerozjíždí. Možná by se mohla příští rok podařit oprava náměstí u Bruse, pokud nám přispěje kraj. Chtěli bychom také získat peníze na zajištění opravy věže kostela, která se vychyluje.
Také bych chtěla prosadit, abychom se do konce volebního období jako město ujali soutěží s dodavateli energií – plynu a elektřiny – i pro soukromé vlastníky bytů či domů, abychom pro ně vysoutěžili lepší ceny. Kromě práce nás to nic nestojí a lidem to v jejich rodinných rozpočtech pomůže.

Pak nás čeká ještě vyřešení letitého problému se skládkou v Líšnici. Nemáte uzavřenou koaliční smlouvu. Věříte, že spolupráce na základě ústní dohody vám vydrží až do voleb?
Nikdy nevíte, co se může stát. Já osobně jsem, s mírnou nadsázkou, zvolila takovou taktiku, že pro určitých pár týdnů je tady potřeba „osvícený diktátor". Tak jsem to nastavila a zafungovalo to. Samozřejmě je ale důležitá komunikace napříč zastupitelstvem. Osobně ale nemám koaliční smlouvy v malých městech moc ráda.

Co je důvodem?
Ono to totiž jakoby dopředu říká, že tito lidé budou vždy hlasovat spolu a jednotně. To má možná význam jen u statutárních měst, a i tam se na to dívám s výhradou. Zastupitelé by měli hlasovat vždy podle svého přesvědčení, ne poslušně dle nějaké smlouvy. Nemusejí se vždy shodnout, ale není to důvod se hádat a vytvářet dvě nesmiřitelné skupiny. Koaliční smlouva pro mě znamená diktát, a já nikdy nepodepíšu závazek, že budu vždy hlasovat tak a tak jen proto, že jsem součástí nějaké skupiny - mám mozek a používám ho. Když teď není koaliční smlouva, mám pocit, že to funguje lépe. Nemám problém komunikovat se zastupiteli napříč politickým spektrem. Buď je svými argumenty přesvědčím, nebo ne. A pokud si tady někdo bude dál hrát na politiku, uvidíme, jak dopadne příští rok ve volbách.

Zmínila jste personální změny. Nastaly už nějaké?
Personální změna byla jedna, a sice že odešel tiskový mluvčí, ale to bylo předvídatelné, protože obecně mluvčí na radnici ve městě typu Mohelnice je luxus. S médii komunikuji sama. Druhá věc je, že byl členem politické strany, a to velmi výrazným, což je pro mě nepřípustné. To pracovní místo využijeme jinak.

Dají se očekávat další změny?
Personální změny se mohou dotknout městských firem, tedy Mohelnického kulturního centra a Lesů města Mohelnice směrem k lepšímu managementu, ale na radnici změny nechystám. Naopak zde vidím šikovné lidi, kteří neměli třeba možnost se uplatnit, teď ji dostali a využívají toho.

Jaká je tedy situace ve zmíněných městských firmách?
V Mohelnickém kulturním centru jsem velmi negativně překvapená chaosem, který tam vládl. Ředitel Juránek se soustředil na kulturu, proti tomu nelze nic říct, pokud jde ale o papíry, faktury a formální pořádek, což mu dal bývalý starosta Navrátil jako jednatel také do jeho pravomoci, tak v tom jsou těžké rezervy. Nebyl to jistě zlý úmysl, ale nekompetentnost v jednání jak pana ředitele, tak ale i bývalého starosty jako jednatele.

V čem podle vás spočívala?
S úžasem jsem například zjistila, že stále nejsou ani po roce a půl zrušené účty Městského kulturního střediska, tedy příspěvkové organizace, která se starala o kulturu před tím, než vznikla společnost s ručením omezeným Mohelnické kulturní centrum. Tu oba vydávali za nástupnickou organizaci, což je ale právní nesmysl. Jenže nejen si to mysleli, ale také tak jednali, takže já třeba v tuto chvíli nevím,  zda mají zaměstnankyně kulturního domu platné pracovní smlouvy. Pokouším se to dávat postupně do pořádku, což ale za provozu města není vůbec snadné.

A co městské lesy?
Nechali jsme si udělat audit. Zatím jsem viděla jen pracovní verzi, ale už z ní vyplývá, že tam sice byla velmi dobrá kvalita práce nebo výsadby, ale problémem je ekonomika. Pokud to trochu přeženu, tak do roku 2030 bychom neměli co těžit. To je ale věc zadání ze strany města, které bohužel neumělo říct, co od své společnosti očekává. Hospodařit v mezích zákona nestačí. Audit předběžně vypadá tak, že v lesích máme zaměstnáno zbytečně moc lidí. Otázkou bude, jak se k tomu postaví rada města.

Mohelnice je mezi městy, o nichž kraj uvažuje pro umístění velké spalovny odpadu. Jaký na to máte názor?
Pokud tady budu já, tak přese mne žádná krajská spalovna neprojde. Naopak jsem oslovila oba místostarosty a chci vyvolat diskusi s odborníky i občany o tom, že by Mohelnice šla svou cestou a vybudovala menší spalovnu pro daný region, stejně jako města v Rakousku a Švýcarsku. Nebude to ale do konce tohoto volebního období, a určitě by o tom v každém případě rozhodovali lidé v referendu. Krajský kolos tady ale nepřipustíme v žádném případě. Město si musí jít vlastní cestou, a osobně bych byla ráda, kdyby se Mohelnice opět stala tou štikou v regionu, která určuje v těchto otázkách směr.

Musela jste se kvůli velkému pracovnímu zaneprázdnění něčeho vzdát?
Musím na rovinu přiznat, že jsem jako žena musela vypustit domácnost i zájmy. Pomáhá mi rodina a opravdu věnuji celý den a někdy i noc pracovním věcem. Někdy to není jednoduché, nicméně kdybych do toho nechtěla jít, tak nejdu, takže si nechci stěžovat. Musím to zvládnout. Soboty a neděle víceméně neznám, ale snažím se najít i čas na odpočinek.

A jak to zvládá rodina?
Dcery mně asi osm let říkají s nadsázkou: Už nikam nekandiduj. Hlavně po volbách, které jsme vyhráli, a pak se ti méně úspěšní spojili proti nám, trvaly na tom, abych se už na to takzvaně vykašlala, protože znají mou práci a přišlo jim to jako z Marsu, že člověku mého typu je bráněno, aby pro své město pracoval. Ale samozřejmě také vědí, že vždy se rozhoduji po svém. Bez jejich pochopení by to současně nešlo už ty roky, co jsem byla v opozici. Ony si se mnou zkusily opravdu i hodně nepříjemných věcí. V prvních letech těžkých bojů v zastupitelstvu cítily tam, kde se pohybovaly, narážky, že jsou dcerami té paní Hamplové, která v zastupitelstvu kritizuje vedení města. Zažily i dobu, kdy se jim vysmívali ve škole, to byly i pro mne těžké okamžiky. Teď už jsou obě dospělé, a jdou dokonce tak trochu v mých šlépějích. Nemají problém říct svůj názor, takže je čeká těžký život. K tomu jsem je ale vedla – že nejsme jako lidé ovce.

Co na to říká váš manžel?
Manžel je jednoznačnou oporou, ale nejen to. Právě on mne přivedl na myšlenku, že se nemám obávat komunikovat s lidmi v zastupitelstvu, se kterými jsem si to do té doby neuměla představit. Říkal mi: Pokud ti jde o město, nebuď malicherná, a vynechej to, co bylo v minulosti. Ukázalo se, že měl pravdu, protože se podařilo uzavřít pragmatickou a pro město v tuto chvíli vysvobozující dohodu.

Máte bohaté zkušenosti s komunální politikou, ale byla jste už i poslankyní parlamentu. Neláká vás opět velká politika?
Byli za mnou už „námluvčí" z několika politických stran – příští volební rok je supervolební, a strany zjišťují, že nemají lidi, které by voličům nabídli. Což o něčem také svědčí. Byla jsem ve sněmovně pár měsíců a mám jasno. I kdybych měla být lídrem strany, která se do parlamentu určitě dostane, nešla bych do toho. Schopný člověk se tam nemůže realizovat a neschopných je tam dost. Nevylučuji jediné, a to že bych někdy v budoucnu nekandidovala do Senátu. Ten umožňuje i individuální práci jednotlivce, což mi vyhovuje, protože jedním z mých rysů je to, že jsem pracovitý člověk, a nesnáším a jsem zoufalá ze ztrát času. V komunálních volbách je pravděpodobné, že kandidovat budu, a půjdu do nich s cílem dostat od občanů nadpoloviční většinu hlasů. Abych zabránila nemravným politickým obchodům, které mají bohužel v Mohelnici smutnou tradici.