Čtyřiadvacet dětí právě posnídalo a rozprchlo se ke stolnímu tenisu, ohništi nebo do stanů. Zvonění zvonku však značí jasný povel: „Všichni sem!" volá hlavní vedoucí František Dvořák. Chumel dětí se ve venkovní jídelně u hlavní budovy, kde někteří také spí, dozvídá dnešní plán.

„Dopoledne budeme střílet ze vzduchovky a po obědě, když vyjde počasí, pojedeme na Krásné rybařit a koupat se," upřesňuje Dvořák.

Šest stanovišť pro střelbu je rychle připravených, stejně jako první střelci. Většina dětí zkušeně nabíjí vzduchovky a pálí, vše za přísného dohledu vedoucích.

„Doma občas střílím s taťkou na krabice," říká desetiletá Adriana a chlubí se terčem prošpikovaným přesnými zásahy.

„Někteří by ale potřebovali samopal, aby se trefili," směje se vedoucí Dvořák.

Zatímco střelci ještě pokoušejí štěstí na papírové terče, jiní se už věnují své zábavě. Populární je stolní tenis. Nezbytný je však také úklid v pokojích a stanech.

„Máme ve stanu hrozný nepořádek, tam se ani nedívejte," bojí se desetiletý Pepa. O rok starší Daniel se kontroly nebojí. „Spolubydlící uklízí, takže to ujde," ukazuje vzorně vyskládané komínky.

Zvoní. „Nástup na hru," volá táborníky další vedoucí Ladislav Švenda. Děti rozdělené po celý tábor na tři skupiny, tedy parmy, žraloky a štiky, budou hledat obrázky ryb a nosit je z louky k budově. Závod končí obrovskou radostí štik, naopak parmy jsou poslední. „Lumír se fláká. Jde pěšky," stěžuje si na pomalého spoluhráče jeden závodník z týmu parem.

V celkovém pořadí celotáborového bodování vedou žraloci. Děti si však možná až později uvědomí, že vítězství zde není úplně důležité.

„Jsme tu od neděle do soboty. Klidně bych však na táboře byla mnohem déle," vystihuje nadšení většiny ostatních táborníků malá Adriana.

AUTOR: MICHAL ŠÍMA