„Podstoupil bych cokoliv, aby vyšla najevo pravda. Dal bych všechny peníze za to, abych se pomstil a našel krysu,“ říká pan Petr z Jesenicka. Dnes již bývalý pracovník vězeňské služby na Pankráci poznal, jak rychle se člověk ocitne na druhé straně a že k obvinění stačí jen zvednutý ukazováček recidivisty. Tři roky dokazoval u soudu, že neporušil zákon a nepropašoval do věznice mobilní telefon, jak tvrdil jeden z odsouzených.

Ani po pěti letech černé myšlenky nemizí. Petr vzpomíná jako dnes na den, kdy přišel do služby a zjistil, že jeden z jeho kamarádů je na výslechu. Pár hodin před jeho nástupem na směnu totiž do věznice přišla zásahová jednotka a hledala alkohol, drogy, mobilní telefony a jejich pátrání bylo úspěšné.

„Blesklo mi hlavou, že to bych do něj neřekl. Po třech hodinách ale za mnou přišel vrchní inspektor s vyšetřovatelkou. Najednou mi vykal a řekl, že jsem byl obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele, protože jsem donesl vězni telefon,“ vzpomíná bývalý bachař.

Najednou bylo všechno jinak

„Byl to hrozný pocit, před vězni mě spoutali. Mířili na mě samopaly a odvedli do cely. Policisté se na mě chodili dívat jako na zvířátko a jen popichovali: Málo ti byl plat bachaře? Bylo to ponižující, odporné,“ vzpomíná Petr na událost, která odstartovala několik let bezesných nocí a zastavila jeho nástup na vysokou školu.

Dodnes nechápe absurditu celé věci. Podle něj bylo velmi snadné zjistit a prokázat, že vězeň lže. „Podle obvinění jsem měl předat vězni telefon na oddělení výkonu trestu, kde jsem ale nesloužil. Vězeň vůbec neznal mé jméno, jen mě označil podle fotky. Je zvláštní, že u soudu už věděl, i kde jsem studoval,“ vypráví Petr.

Obviněním pro něj teprve černá můra odstartovala

I když mu ředitel věznice řekl, že se může vrátit do práce, nakonec jej postavil mimo službu na celé tři roky. Po celou dobu bral jen šedesát procent základní mzdy. „Nesměl jsem pracovat, ale potřeboval jsem živit rodinu. Vydělával jsem si načerno,“ přiznává Petr.

Soud začal po dvou letech čekání a skončil teprve třetím rokem. „Byl jsem zproštěn obžaloby, dosloužil rok, abych dostal výsluhu a odešel. Nikdy jsem se nedočkal omluvy, nikdy se už nezjišťovalo, kdo vězni skutečně mobil předal,“ netají Petr své rozhořčení. Má přitom jeden velký sen.

„Teď podnikám. Dal bych cokoliv, aby vyšla pravda najevo, protože je možné, že ta krysa slouží ve věznici dál. Vždyť já jsem podstoupil služební přísahu a jako mladý kluk ji bral vážně. Za cenu života jsem měl bránit stát. Presumpce neviny jsem se nedočkal a ti, kteří za mnou měli stát, mě nepodrželi a věřili zloději,“ dodává podnikatel.