Jak se v podstatě z administrativní pracovnice stala odběrová sestra?
Když jsme zřídili odběrové místo, bylo zapotřebí, aby se někdo ujal jeho organizace, plánování služeb a zajišťoval pro odběrové týmy materiál a ochranné pomůcky. Byla jsem vedením nemocnice pověřena, abych si provoz odběrového střediska vzala na starost.

Nyní na sobě máte overal, respirátor i ochranný štít. To nevypadá jen na obyčejnou organizaci provozu.
Sama jsem se nakonec zapojila do odběru vzorků. Bohužel se v nemocnici aktuálně potýkáme s nedostatkem sester. Abychom zajistili dostatečný počet denních odběru vzorků, tak jsem se zapojila, abych našim zdravotníkům pomohla.

Kolik lidí aktuálně v nemocnici testujete?
Ty počty oproti předchozím měsícům výrazně narostly. Museli jsme prodloužit provoz našeho odběrového centra, od pondělí do pátku testujeme osm hodin denně. Jeden tým zvládne během dne otestovat zhruba devadesát lidí. Když se nám podaří odběrové středisko personálně posílit, to znamená, že během dne testují dva týmy, zvládneme otestovat za den i sto osmdesát lidí.

V jakém rozpoložení lidé na odběry chodí?
Většina z nich se odběru obává. Neví, co je čeká. Jsou nervózní. Ale ve chvíli, kdy s nimi promluvíme, tak se uklidní. Máme za sebou už tisíce odběrů, takže si troufám tvrdit, že už to máme takzvaně v ruce a jsme velice jemní a citliví. Pokud jsou k nám lidé objednáni na odběr, určitě se nemusí ničeho obávat. Naši zdravotníci jsou opravdu velmi šikovní.

Záleží na vnímání odběru ze strany pacientů i na přístupu personálu?
Je to hodně i o psychologii. Máme ohromné štěstí, že jsme tady skvělý sehraný a hlavně veselý tým. Když už jsme unaveni, tak si tady třeba občas i zazpíváme. Včera jsme si zpívali, že jsme v zemi krále Miloslava, když se tady teď u nás nesmí zpívat. Snažíme se už při samotném příchodu, ještě před samotným výtěrem, lidi navodit do dobré nálady.

Jak výtěry zvládají děti?
Děti se velice bojí a potřebují trochu speciální přístup. Našly jsme si proto s kolegyněmi cestu, díky které, aspoň tomu věřím, je pro ně odběr o něco méně stresující záležitost. Při příchodu dětí si s nimi vždy chvilku povídáme a ptáme se jich, jestli umí počítat s tím, že budeme počítat spolu do tří a pak jim štětičku do nosu vložíme. U čísla dvě už štětičku většinou vytahujeme ven a děti kolikrát ani nepostřehnou, že už odběr mají za sebou. Třeba i rada pro ostatní kolegy do odběrových míst, tohle nám funguje bezvadně. Občas se objeví děti, které jsou tedy hodně vystresované a pláčou, ale většina ten náš přístup považuje za skvělou hru a my máme radost, že od nás nakonec odchází veselí. Musím tedy dodat, že občas jsou děti statečnější než dospělí (smích).

Vím, že na sobě máte ochranné pomůcky, ale denně se setkáváte s velkým množstvím lidí, u kterých se později potvrdí onemocnění COVID-19. Nebojíte se, že se nakazíte?
Osobně se nebojím. Od samého začátku jsem to brala tak, že je v současné situaci potřeba pomáhat a že je to do jisté míry infekční nemoc, jako každá jiná. Jestli to má přijít, tak to přijde, ale že bych měla vyloženě nějaký velký strach nebo úzkost, že se nakazím, tak to určitě ne.